z duše smršť

Na závěr naší expedice jsme s kolegou Zdeňkem vyrazili za památkami vytvořenými nebo ovlivněnými stavitelem Janem Blažejem Santinim - Aichlem. Ten tvořil v první čtvtině 18. století a proslul stylem nazývaným barokní gotika. Jednou z nejznámějších památek na jeho mistrovství je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou. K němu jsme také po asi dvaceti minutách došli a tady jsme zahájili svou denní dávku kultury. Tentokrát šlo o opravdové laskominy. Kostel sv. Jana Nepomuckého je skutečně krásná stavba, uměřená svou velikostí, nevypínající se pyšně k nebesům, rozkládající svou krásu do dokonalé symetrie, jejíž součástí je i ochoz s věncem kaplí okolo kostela, vynikající v každém detailu, který Santini promyslel. Posvátná geometrie je zde patrná všude. Prostor je klidný, meditační, esteticky vrcholně skvělý. Všude symbol hvězdy. Všemu prospívá i to, že kostel je přístupný pouze v rámci prohlídky celého areálu, takže zde nemohou volně pobíhat zvlčilí potomci up...

Kvůli jedné záležitosti potřeboval jsem zajet do venkovského městečka Peruce za kamarádkou Šárkou, která tu žije s přítelem Pavlem. Za domem mají dvůr a na něm jsem se seznámil s několika zvířátky. Šárka mě pohostila vynikajícím kozím sýrem, probrali jsme, co jsme potřebovali, a já se výborně bavil děním na dvoře. Všechno měl pod kontrolou kůň Theo. Šárka ho přivedla z pastvy, abychom se mohli seznámit, a on klidně stál uprostřed dvora a moudrýma očima pozoroval dění. Nechal se hladit na čele a na čumáku a nenechal se ničím vyvést z míry. Dalším soudruhem na dvoře je prasátko Ágnes. Tato slečna může vystupovat jako symbol spokojenosti. Chytrá, což v tomto případě znamená hlavně vyčůraná, manipulátorka svým okolím kontroluje chytrýma očkama celý dvůr i s jejími obyvateli a do okruhu svého zájmu samozřejmě zahrnuje i lidské obyvatele domu... Nejživěji se samozřejmě projevovaly kozy. Věčně zvědavé, šmejdící a více či méně splašeně poskakující. Dvě dospělé kozy Julče a Mimík, které zůstalo...

Hlavním turistickým tahákem a důvodem k návštěvě Žďáru nad Sázavou je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého a další stavby, na kterých se podílel Jan Blažej Santini - Aichel. Město Žďár vlastně celou svou existenci žilo ve stínu kláštera, který tu byl založen cisterciáky v polovině 13. století. Cisterciáčtí mniši přišli z již existujícího kláštera v jihozápadočeském Pomuku, proto i pozdější proměna Černého lesa na Zelenou horu. Klášter pozvedl úroveň celého kraje na česko-moravském pomezí. Začalo se zde využívat nalezišť železné rudy, vznikaly hamry a prováděla se kolonizace lesnatého a kopcovitého území. S rozvojem kláštera stoupal i význam městečka. Bylo založeno nové městské jádro okolo kostela sv.Prokopa, které dodnes patří k nejhezčím partiím města. Klášter i město upadly za husitských válek. Další rozvoj přišel až v 17. století., hlavně tedy po ukončení bojů třicetileté války. Po majetkových peripetiích nakonec klášter zrušil Josef II. Byl přestavěn na zámek a jeho posledním majitel...

Mezi Polnou a Žďárem jsme chtěli navštívit pár drobnějších památek a také město Přibyslav, ve kterém jsme ani jeden z nás nikdy nebyli. Dále hrad Ronov, kostnici ve Velké Losenici a funkční hamr na Sázavě. V úterý bylo největší vedro z celého týdne a my jsme dopoledne strávili prohlídkou chladných místností Rabínského domu a synagogy v Polné . Okolo poledne jsme se ale za smrtícího horka přesunuli autobusem do Přibyslavi. Najedli jsme se v příjemné restauraci U Huberta, navštívili infocentrum ve dvoře městského muzea, kde jsme našli i památník obětem holocaustu za 2. světové války, a bleskově prohlédli náměstí se sochou sv. Václava i nejzajímavější památku města - kostel Narození sv. Jana Křtitele. Původně gotický kostel byl poškozen husity a v 18. století barokně přestavěn. Vedle kostela stojí 31 metrů vysoká věž, pozůstatek gotického opevnění města, a také mariánský sloup z roku 1998, je tedy jediným mariánským sloupem u nás vysvěceným ve 20. století. Pak jsme se několik hodin váleli...