Expedice Anežka 2017 - část čtvrtá - Santini

Na závěr naší expedice jsme s kolegou Zdeňkem vyrazili za památkami vytvořenými nebo ovlivněnými stavitelem Janem Blažejem Santinim - Aichlem. Ten tvořil v první čtvtině 18. století a proslul stylem nazývaným barokní gotika. Jednou z nejznámějších památek na jeho mistrovství je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou.

K němu jsme také po asi dvaceti minutách došli a tady jsme zahájili svou denní dávku kultury. Tentokrát šlo o opravdové laskominy. Kostel sv. Jana Nepomuckého je skutečně krásná stavba, uměřená svou velikostí, nevypínající se pyšně k nebesům, rozkládající svou krásu do dokonalé symetrie, jejíž součástí je i ochoz s věncem kaplí okolo kostela, vynikající v každém detailu, který Santini promyslel. Posvátná geometrie je zde patrná všude. Prostor je klidný, meditační, esteticky vrcholně skvělý. Všude symbol hvězdy. Všemu prospívá i to, že kostel je přístupný pouze v rámci prohlídky celého areálu, takže zde nemohou volně pobíhat zvlčilí potomci upachtěných a rezignovaných matek a upocených, lhostejných fotříků, těšících se na zasloužené pivo. Všemu vévodila průvodkyně, která zahájila prohlídku před vstupní branou, přes ochoz a prostor před kostelem se dostala do kostela samotného. Perfektní, věcný výklad, příjemný zvučný hlas. Atmosféra místa. Horký den. Jazyk. Silný, fascinující zážitek. Santini byl prostě čaroděj.

Zajímavým detailem je to, že musely být z prostoru mezi kostelem a ochozem odstěhovány všechny hroby, aby mohla být památka zapsána na seznam UNESCO. Dobře je to patrné na srovnání starších leteckých záběrů s tím, co jsme viděli my - několik posledních hrobů, přičemž některé významné tam zůstanou.

Ze Zelené hory jsme sestoupili ke Konventskému rybníku a než jsme došli k zámku - bývalému klášteru, ještě jednou jsme se pokochali malebností poutního kostela.

Klášter zde byl založen pomuckými cisterciáky v polovině 13. století. Až do husitských válek prosperoval a s ním i celé okolí. Další dobré období zažívá v 17. a 18. století. Tehdy se na stavebních úpravách podílel i Santini. Přímo v areálu kláštera vystavěl vstupní část prelatury a konírny, podílel se na přestavbě kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše, který má dnes označení bazilika minor. Na stavebních úpravách kláštera se v té době podílelo více stavitelů, po Santinim například také věhlasný architekt a Santiniho vrstevník František Maxmilián Kaňka. Santini měl dále prsty ve výstavbě hospodářského dvora Lyra a tzv. Dolního hřbitova.

Sousoší Panny Marie s Ježíškem je pravděpodobně dílem sochaře Matěje Václava Jäckela z Horní Lužice.Ten je i autorem sochy anděla posledního soudu na Dolním hřbitově. Ten byl vystavěn roku 1709 podle Santiniho návrhu. Půdorys hřbitova má připomínat lidskou lebku. Hřbitov nebyl nikdy plně využíván a zřejmě se změní na lapidárium barokních soch. Není bohužel volně přístupný.

No a pak jsme se byli vykoupat v Pilské nádrži, pak se zatáhlo, přišla prudká přeháňka, kterou jsme strávili pod stříškou bufetu u piva a kávy, a pak jsme okolo kláštera přes lávku pro pěší s výhledem na barokní kamenný most se sochami osmi světců vydali zpět do města Žďáru strávit poslední noc v Hotelovém domě Morava.