z duše smršť

Vznik dvou řbitovů v berlínském centru, ve čtvrti Mitte spadá do osvícenské doby konce 18. století. Panovník Fridrich II. Veliký nechal založit nový řbitov za branami tehdejšího města. Vedle něj vznikl řbitov pro francouzské prostestanty, hugenoty, kteří žili v Berlíně v náboženském exilu. Na řbitově, který se oficiálně jmenuje Der Friedhof der Dorotheenstädtischen und Friedrichswerderschen Gemeinden leží pochována spousta zajímavých osobností, ať už známých celosvětově nebo jen v německém měřítku. Spousta těch osobností žila v 19. století a pomalu je pokrývá prach zapomnění. Toto je například hrobka rodiny Hitzigů, kde leží architekt Friedrich Hitzig, autor některých známých berlínských budov. Nebo třeba hrob Petera Beutha, německého státního úředníka a jednoho ze strůjců úspěchu pruského hospodářství v 19. století. Tyto a další hroby jsou zároveň ukázkou hrobového umění hlavně 19. století. Zde je hrob významného filosofa Georga Friedricha Wilhelma Hegela. Dalším německým architektem ...

Tajemná krajina Džbánu plná vztyčených kamenů, kamenných řad a seskupení, hradišť, hradů a středověkých cest nabízí ještě jedno zvláštní mysterium - mariánské zjevení. V obci Kluček už pomalu svahy a hřbety Džbánu opouštíme a míříme do rovin Ohře k Žatci. A právě tady se 2.7. 1743 zjevila Panna Marie a zachránila místního sedláka a jeho syna před utonutím v rozvodněném potoce po zřejmě nějakém přívalovém lijáku. Moc podrobností k tomu není k nalezení. Ale událost je připomínána stále, a to ve vedlejší vsi Liběšice, kde stojí kostel sv. Martina a Navštívení Panny Marie. Původně tedy jen sv. Martina, zmiňovaný od 14. století. Jen pár let před událostí v Klučku byl barokně přestavěn. Poté se stal poutním kostelem a přibylo zasvěcení Navštívení Panny Marie. I letos se blíží výročí zjevení a výroční pouť od kapličky v Klučku do Liběšic a kostel je na to nachystán. I po událostech druhé světové války a po ní nevymizela tato tradice, respektive byla po roce 1989 obnovena a je stále živá.

V rámci krátké návštěvy Vraného nad Vltavou jsem měl chvilku času vyjet do serpentin nad obec směrem ke Zvoli a podívat se na vyhlídku na údolí Vltavy. Vyhlídka se nachází pod vrcholem kopce Homole, který má nadmořskou výšku 327 m.n.m. Vyhlídka je trochu rušena dráty vysokého napětí, ale i tak stojí pohled do vltavského údolí i na protější svahy za to. Přímo nad druhým břehem se tyčí kopec Kopanina, na kterém je stavba známého vysílače Cukrák. Přímo pod Homolí je centrum Vraného s vlakovou tratí, nádražím a elektrárnou. Dál po proudu se Vltava stáčí doleva a směřuje ke Zbraslavi. Na levém břehu je vidět obludný lom na kámen u Zbraslavi a za ním kostel sv. Havla nad stejnou obcí.

Vrané nad Vltavou je obec v údolí Vltavy jen pár kilometrů jižně od Prahy. Je známá už od desátého století. Její nejvýznamnější kulturní památkou je kostel sv. Jiří. Dnes je známá hlavně elektrárnou a přehradou na řece Vltavě. Ve Vraném jsem se ocitl vlastně pracovně nebo jak to nazvat. Vzniklé časové mezery jsem využil k prozkoumání kostela. Kostel sv. Jiří je původně románská stavba a aspoň trochu zkušené oko to na ní pozná. Je to nevelký jednolodní kostelík, jak se kostely stavěly v dobách počátků českého státu. Poprvé je kostel zmiňován už v zakládací listině Břevnovského kláštera, ale přímá první zpráva je až z poloviny 14. století. Po gotické přestavbě přišla i přestavba barokní. Dnes je kostel pěkně opraven a je upraveno i jeho bezprostřední okolí, které bývalo, jak bylo ve středověku zvykem, hřbitovem. Bohužel je starý hřbitov uzamčen (údajně kvůli neukázněným majitelům psů, kteří chodili své mazlíčky na hřbitov venčit) a nelze se dostat přímo ke kostelu a nelze si prohlédnout ...