Dva řbitovy na Chausseestraße

Vznik dvou řbitovů v berlínském centru, ve čtvrti Mitte spadá do osvícenské doby konce 18. století. Panovník Fridrich II. Veliký nechal založit nový řbitov za branami tehdejšího města. Vedle něj vznikl řbitov pro francouzské prostestanty, hugenoty, kteří žili v Berlíně v náboženském exilu.

Na řbitově, který se oficiálně jmenuje Der Friedhof der Dorotheenstädtischen und Friedrichswerderschen Gemeinden leží pochována spousta zajímavých osobností, ať už známých celosvětově nebo jen v německém měřítku. Spousta těch osobností žila v 19. století a pomalu je pokrývá prach zapomnění. Toto je například hrobka rodiny Hitzigů, kde leží architekt Friedrich Hitzig, autor některých známých berlínských budov.

Nebo třeba hrob Petera Beutha, německého státního úředníka a jednoho ze strůjců úspěchu pruského hospodářství v 19. století.

Tyto a další hroby jsou zároveň ukázkou hrobového umění hlavně 19. století. Zde je hrob významného filosofa Georga Friedricha Wilhelma Hegela.

Dalším německým architektem 19. století, který je zde pořben, je Hermann Heinrich Alexander Wentzel.

U některých hrobů jsem si nepoznamenal, kdo v nich leží, a z fotografií to není patrné. Hroby se mi prostě líbily, proto jsem je vyfotil.

Nebo jde o osoby, které v českém prostředí opravdu nemůžeme znát, jako třeba továrník Johann August Borsig.

Zdá se mi, že na řbitově byla docela velká časová mezera v pořbívání od konce 19. století až do poválečných časů, kdy řbitov a jeho okolí spadal do východní zóny a tedy do Německé demokratické republiky. Zajímavé moderní náhrobky patří zajímavým osobnostem.

Především je to hrob světoznámého dramatika Bertolda Brechta a jeho partnerky Heleny Weigel. Brecht a Weigelová žili v domě, který těsně sousedí se řbitovem, od roku 1953.

Dále je to hrob spisovatele Heinricha Manna. Ten musel prchnout z Německa před nacistickým režimem a obdržel v roce 1936 československé občanství. Válku prožil v emigraci v USA. Po ní plánoval návrat zpět do německé vlasti, ale zemřel v Kalifornii v roce 1950. Jeho urna byla na tento řbitov přemístěna v roce 1961.

Tento zajímavý náhrobek patří malíři, grafikovi a sochaři René Graetzovi.

Zajímavou kovovu stélu najdeme na hrobě George Táboriho, což byl scénárista, herec, řečník, spisovatel, překladatel, dramatik a divadelní režisér maďarského původu.

Další zajímavý náhrobek patří Gertu Hofovi. Východoněmecký umělec a režisér byl v 60. letech perzekuován německou policií Stasi a souzen, později mohl pracovat v divadle a po pádu komunistického režimu byl plně rehabilitován.

Dalším divadelním umělcem a teoretikem s pestrými životními osudy byl Hans Bunge.

Komu patří tento zajímavý symbolicky označený náhrobek, jsem nezjistil.

Hrob Johna Heartfielda. Nebyl Angličanem, jeho rodné jméno bylo Helmut Herzfeld. Byl známým satirikem, ilustrátorem a grafikem, členem spolku Dada a Komunistické strany Německa. Známým se stal svými satirickými fotomontážemi, které používal jako nástroj k odhalení nacistické propagandy.

"Heartfieldovou nejsilnějsí zbraní tvorby bylo střídání měřítka a "strnulosti" skládaných částí fotografií směrem k aktivování již tak hrozivých fotofragmentů. Výsledek tak mohl mít děsivý vizuální dopad. Heartfield tak například vytvořil koláž nazvanou "Adolf, nadčlověk polykající zlato a chrlící cín", překrytím známé Hitlerovy fotografie obrazem rentgenované hrudi. Zde Heartfield odkazuje k obrovským příspěvkům, kterými bohatí průmyslníci přispívali nacistické straně navzdory její údajné základně v socialismu." (Wikipedia)

Musel před nacisty uprchnout do Československa a v roce 1938 do Velké Británie. Po válce žil ve východním Berlíně.

Kdo byl Wolfgang Thiede, nevím, ale jeho náhrobek coby neopracovaná ocelová deska mě zaujal.

Ani manželé Szanthoovi se nedají vyhledat na googlu, přitom mají tak pěkný náhrobek plný symbolů.

V Berlině není úplně problém narazit na česká příjmení. Díky náboženské toleranci se Prusko stalo místem, kam odcházeli exulanti z Čech velice často.

Jak jsem psal v úvodu příspěvku, řbitovy jsou zde dva. Ten menší patřil původně francouzským hugenotům a i na něm najdeme krásné náhrobky z doby přelomu 18. a 19. století. Tady procházka řbitovy na Chausseestraße končí. Naštěstí je v Berlině řbitovů celá řada a my se můžeme přesunout na některý z nich.