z duše smršť

Letošní dlouhý svatováclavský víkend jsme s kolegou věnovali Vysočině, konkrétně přechodu z údolí Sázavy do údolí Doubravy a návštěvě tří minipivovarů, které se na této trase nacházejí. Trasu a celý vandr jsme pečlivě naplánovali a byli jsme odměněni tím nejlepším, co nás mohlo potkat: nádherným počasím celé čtyři dny, krásnou přírodou, výborným pivem a milými lidmi, které jsme potkali. Už ve čtvrtek před sv. Václavem jsme vyrazili do Žďáru nad Sázavou. Ubytovali jsme se v Hotelovém domě Morava, který jsem měl vyzkoušený už z loňské návštěvy . Měli jsme spoustu času, a tak jsme vyrazili na jídlo a na malou procházku. Žďár je město plné panelákových sídlišť a v podobném duchu je vystavěna i celá východní strana náměstí. Je to škoda, náměstí by bylo pěkné, s barokním morovým sloupem sv. Trojice, pěknou radnicí a měšťanskými domy. Za krásně opraveným, secesním domem se v zadním traktu skrýval dosud pivovar Revolta, jejž jsme měli v úmyslu navštívit večer. Nejstarší část Žďáru je za radnic...

Sehnat dostatek informací o řbitovech bývá největší problém, co se snahy o poctivě prováděnou funerální turistiku týče. Pokud to není historicky výjimečný řbitov nebo na něm neleží celonárodně uznávaná osobnost, tak ho informační centra i lokální historici víceméně vyignorují. jako by ve městě nebyl. Přitom většina řbitovů v českých městech se dá označit za památku prvořadého významu? Kde končí všichni starostové, ředitelé, umělci, známé figury a jiné osobnosti města? Samozřejmě, že na řbitově. Řbitovy často bývají na stejném místě třeba už od renesance jako ve Slaném, nebo od dob klasicistních, často od druhé poloviny 19. století. Jsou plné drobných skvostů, které si zaslouží turistovu pozornost stejně jako sochy na náměstích, busty v parcích, boží muka na rozcestích a kaple na návsích vsí. Hroby a hrobky stylů neorenesančního, secesního, fukcionalistického nebo expresionistického, kterýžto se k člověka věcem posledním nebývale hodí jsou díla dnes již zapomenutých umělců a jména na de...