Ze Žďáru do Ždírce I.

Letošní dlouhý svatováclavský víkend jsme s kolegou věnovali Vysočině, konkrétně přechodu z údolí Sázavy do údolí Doubravy a návštěvě tří minipivovarů, které se na této trase nacházejí. Trasu a celý vandr jsme pečlivě naplánovali a byli jsme odměněni tím nejlepším, co nás mohlo potkat: nádherným počasím celé čtyři dny, krásnou přírodou, výborným pivem a milými lidmi, které jsme potkali.

Už ve čtvrtek před sv. Václavem jsme vyrazili do Žďáru nad Sázavou. Ubytovali jsme se v Hotelovém domě Morava, který jsem měl vyzkoušený už z loňské návštěvy. Měli jsme spoustu času, a tak jsme vyrazili na jídlo a na malou procházku. Žďár je město plné panelákových sídlišť a v podobném duchu je vystavěna i celá východní strana náměstí. Je to škoda, náměstí by bylo pěkné, s barokním morovým sloupem sv. Trojice, pěknou radnicí a měšťanskými domy. Za krásně opraveným, secesním domem se v zadním traktu skrýval dosud pivovar Revolta, jejž jsme měli v úmyslu navštívit večer.

Nejstarší část Žďáru je za radnicí okolo kostela a bývalého sídla rychtářů - tvrze. Uzavřený prostor dotváří kaple sv. Barbory a malé náměstíčko pod ní.

Ještě jsme si prošli prvorepublikovou čtvrť jižně od náměstí. Architektonicky vydařená budova pošty, pak sokolovna z roku 1931, pod ní tvoří zakulacené nároží budova Krajské hygienické stanice. Nad tím vším odvážná krychle městského divadla. Budova otevřená po přestavbě v roce 1981 v sobě skrývá původní interiéry a dnes má moderní plášť, který jí dává impozantní vzhled. Procházku jsme zakončili u rybníka a na hřbitově.

A pak už ta Revolta, skvělé pivo a noc v Moravě. Ráno jsme si dopřáli výbornou snídani v P Café, kavárně na náměstí, kde nás jako snad všude tady na Vysočině obsluhovala krásná děvčata. Ale první, co vidíte, když vyjdete z hotelového domu, je hřbitovní kaple Nejsvětější Trojice. Pak nás čekala dlouhá cesta k bývalému klášteru a k hlavnímu turistickému taháku Žďáru nad Sázavou - ke kostelu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.

Santiniho dílu, které bylo zařazeno na listinu světového dědictví UNESCO, jsem se více věnoval v příspěvku před rokem. I letos jsem si nádherné místo užil a těšil se z jeho čisté krásy. Prošli jsme si i zámek pod horou, bývalý klášter, který stál ve středověku za hospodářským rozvojem celého kraje.

Poslední naší zastávkou před opuštěním města Žďáru nad Sázavou byl barokní hřbitov. také Santiniho dílo. Zajímavostí je, že hřbitov, vystavěný pro oběti morové epidemie, nebyl téměř využíván, protože tehdejší morová vlna se městu vyhnula.

Za areálem hřbitova už je konec města a můžete se vydat do přírody. My jsme podešli hráz Pilské vodní nádrže, která leží na Sázavě a přímo na staré zemské hranici mezi Čechami a Moravou, a stoupali pak přes autokemp nahoru k lesu. Napili jsme se u studánky a za doprovodu stovek a stovek cyklistů jsme po lesních asfaltkách procházeli vrchy patřícími ke Křižanovské vrchovině a zároveň do CHKO Žďárské vrchy. Přes vrch Vápenice a okolo Nadvepřovského rybníka jsme se dostali až k cíli páteční cesty, do vesnice Račín.

V Račíně je u rybníka socha raka, křížek, památník partyzánům pod vedením velitele Fomina, hospoda, kde jsme se skamarádili s hostinským a nad kterou jsme spali, a hotel, kde jsme nespali, ale zašli tam na pivo, neboť tam byl druhý minipivovar na naší cestě. Užili jsme si večer a spali jak dřeva, abychom načerpali síly na další pochod.