Řbitov v Jamské ulici ve Žďáru nad Sázavou

Sehnat dostatek informací o řbitovech bývá největší problém, co se snahy o poctivě prováděnou funerální turistiku týče. Pokud to není historicky výjimečný řbitov nebo na něm neleží celonárodně uznávaná osobnost, tak ho informační centra i lokální historici víceméně vyignorují. jako by ve městě nebyl. Přitom většina řbitovů v českých městech se dá označit za památku prvořadého významu? Kde končí všichni starostové, ředitelé, umělci, známé figury a jiné osobnosti města? Samozřejmě, že na řbitově. Řbitovy často bývají na stejném místě třeba už od renesance jako ve Slaném, nebo od dob klasicistních, často od druhé poloviny 19. století. Jsou plné drobných skvostů, které si zaslouží turistovu pozornost stejně jako sochy na náměstích, busty v parcích, boží muka na rozcestích a kaple na návsích vsí. Hroby a hrobky stylů neorenesančního, secesního, fukcionalistického nebo expresionistického, kterýžto se k člověka věcem posledním nebývale hodí jsou díla dnes již zapomenutých umělců a jména na deskách už nikomu nic neříkají. Škoda...

O řbitově v Jamské ulici ve Žďáru nad Sázavou se dají najít informace v publikacích Žďárský uličník I. a Žďár nad Sázavou v zrcadle staletí, jak mi poradil pan Dr. Elbl ze žďárského muzea, čímž mu tímto veřejně děkuji. Já bych ale k těmto publikacím musel hledat dlouhou cestu, proto jsem zůstal v nevědomosti a sdílím s vámi, čtenáři mého blogu, pouze tichou krásu řbitova.

Dle mého soudu by to měl být řbitov ve Žďáru čtvrtý v pořadí. První byl, jak to bylo obvyklé, okolo kostela za náměstím, druhý je nedaleko řbitova v Jamské, a to přímo nad náměstím u hlavní Horní ulice. Jeho ozdobou je řbitovní kaple, původně renesanční, přestavěná Santinim. Zde ji máme:

Pak byl také řbitov v areálu poutního kostela na Zelené hoře, Santiniho skvostu zapsaného v UNESCO. Aby ale splňoval podmínky zapsání, tak musel být tamní řbitov zrušen, protože v původním projektu nefiguroval, začalo se zde pořbívat později. Hroby byly přemístěny na nový, velký terasovitý řbitov s obřadní síní, dílo zřejmě 70. nebo 80. let 20. století, který je umístěn hned za zelenohorským vrcholkem. Tento řbitov by tedy měl být pátým žďárským. Vraťme se ke čtvrtému do Jamské ulice. Podle náhrobků v přední části řbitova soudím, že byl vybudován zhruba v polovině nebo v první polovině 19. století. Okolo přístupové aleje se rozkládá menší park a brána na řbitov je výstavní. Hned vlevo za branou jsme našli bustu Jana Doležala, lesníka, pedagoga a spisovatele.

Řbitov Jamské se rozkládá na ploše necelého hektaru a kromě pana Doležala jsme tu našli velkou spoustu pěkných měšťanských hrobů, ve kterých leží ostatky členů významných rodin, mnoha ředitelů školských i finančních ústavů, gymnaziálních profesorů a významných obchodníků a živnostníků.

Řbitov je rozdělen centrální cestou lemovanou stromy, která je ukončena v zadní, novější části řbitova skvostným křížem.

Zajímavé hroby jsme našli u jížní zdi řbitova. Jsou tu památky na čilou partyzánskou činnost, která tu v okolních lesích za druhé světové války probíhala. Takže tu mají hrob také třeba jugoslávští partyzáni. Se řbitovem jsme se rozloučili celkovým pohledem z jižní strany. Příjemná procházka za slunečného počasí nám udělala dobře na těle i na duchu.