Broggiové a ti další aneb Několik sakrálních staveb v Litoměřicích a okolí

Není žádným tajemstvím, že město Litoměřice i jeho okolí jsou plné významných barokních památek. Velice často se na nich podíleli Giulio a Octavio Broggiovi, otec a syn z italské kamenické rodiny usazené v Čížkovicích a později v Litoměřicích. Giulio se narodil v Itálii roku 1628. Přes Švýcarsko přišel s celou, pravděpodobně rozsáhlejší rodinou, v mladém věku na Litoměřicko. V roce 1658 je přijat za člena litoměřického kamenického cechu. Jeho dílo často spočívá v barokních přestavbách starších staveb. Tak tomu bylo u zámku v Mimoni nebo v Zákupech. Podílel se také na výstavbě kostela sv. Štěpána v Litoměřicích. Později se spolupracoval na jeho zakázkách i jeho syn Octavio. Zřejmě nejvýznamnějším jejich společným dílem je stavba poutního areálu v Horní Polici. Z Giulia Broggia se stal významný litoměřický měšťan, dožil se 75 let a je pohřben v místním děkanském kostele Všech svatých, na jehož barokních úpravách se oba Broggiové podíleli.

Octavio Broggio se narodil v Čížkovicích v roce 1670 a do školy chodil v Litoměřicích, kam se rodina přestěhovala. Ve spolupráci se svým otcem a poté také sám je autorem mnoha významných staveb a přestaveb. Kromě již zmíněných a později zmíněných jsou to například jezuitská kolej a kostel Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích, zámek v Ploskovicích, kostel sv. Vojtěcha v Ústí nad Labem, klášter v Oseku, areál Kalvárie na vrchu Ostrý u Úštěka, barokní areál ve Vysočanech u Chomutova a další. Zemřel někdy okolo roku 1740 a je pochován tamtéž, co jeho otec.

Náš výlet začněme na okraji obce Křešice. Ta leží několik kilometrů od Litoměřic proti proudu Labe a najdeme tu dva kostely. V centru obce stojí kostel sv. Matouše, ale nás zajímá ten druhý, na severovýchodním kraji vesnice. Kostel Navštívení Panny Marie stojí nad mariánskou studánkou. Původní kapli přestavěl Octavio Broggio v letech 1729-32. Kaple byla také jeho dílem. Kult Panny Marie se tu rošířil v 17. století poté, co došlo k údajným uzdravením vodou ze studánky, nad níž byl pověšen obraz Panny Marie Pasovské. Kostel je jednoduchou dynamickou jednolodní barokní stavbou. Okolí kostela je upravené a je doplněno mariánskými artefakty - sochou, reliéfem nad studánkou a soškou Panny Marie z Medžugorje. Místo je velice přívětivé a prosycené jemnou duchovní atmosférou. Rozhodně stojí za zastavení.

Pokud projdete v Litoměřicích od pivovaru okolo jezuitské hvězdárny a přes Park Václava Havla, tak přijdete zezadu k poměrně strohé stavbě, která prozrazuje gotický původ. Je to kostel sv. Vojtěcha, který barokně přestavěl Octavio Broggio v letech 1703-1708 zřejmě podle staršího projektu svého otce. V roce 1774 byl kostel doplněn o samostatnou hranolovou zvonici. Kostel se zvonicí vytvářejí malebné městské zákoutí doplněné předměstskými domky v Křížové ulici.

Nedaleko litoměřického Dómského pahorku stojí jedna z nejpůvabnějších  staveb české baroka. Kostel sv. Václava je významným autorským počinem Octavia Broggia a přelomem v jeho  tvorbě. Původně zde stál gotický kostel ze 14. století, ale za Třicetileté války byl poničen a městská rada se rozhodla ho zbourat a nechat postavit v letech 1714 - 17169 Octaviem Broggiem nový, barokní kostel.

Katedrálu sv. Štěpána už jsme si představili na úvodní fotografii. Původně zde, na Dómském pahorku, stálo přemyslovské hradiště (původně ovšem asi keltské, možná i starší) a zde nechal kníže Spytihněv II. postavit v roce 1057 románskou baziliku sv. Štěpána a litoměřickou kapitulu. Bazilika pak byla několikrát přestavována a celý areál byl barokně upraven v 17. století, kdy byl vymezen hradební zdí a třemi branami. Byly tu také postaveny další barokní budovy a opět se tu můžeme setkat se jménem Octavia Broggia. Původní kostel byl zbořen v 60. letech 17. století a  ve stylu raného baroka vystavěna v letech 1664-68 dnešní katedrála nejistým stavitelem italského původu. Stavby se zúčastnil též Domenico Orsi a pravděpodobně i Giulio Broggio. Zvenčí vypadá jako trojlodní bazilika, ale uvnitř je jednotný prostor se třemi průchozími kaplemi po obou stranách, které se arkádovitě otevírají do lodi. Katedrála má délku 50 metrů, výšku 20,50 metrů a šířku v lodi i s kaplemi 22 metrů. Domenico Orsi je autor mnoha významných barokních staveb jako například Kolovratský Palác v Praze, klášter s kostelem sv. Víta v Tuchoměřicích, jezuitská kolej v Kutné Hoře, teologický sál Strahovského kláštera a mnoha dalších. Samostatnou věž mimo kostel začal stavět biskup Hugo hrabě Koenigsegg v druhém desetiletí 18. století, ale stačil vybudovat jen jedenáctimetrové základy, na něž byla postavena dřevěná barokní zvonice. Až biskup Antonín L. Frind , známý historik, vyvolal dostavbu věže, která proběhla v letech 1883-89 podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Ferstela, litoměřickým stavitelem Franzem Sanderem. Za kostelem sv. Štěpána se nachází biskupská rezidence, která je dílem Giulia Broggia, ale která není pořádně z míst za kostelem vidět, tak jsem si vyfotil aspoň bránu v severní zdi.

Na východním úpatí Dómského pahorku se nacházel už ve 14. století kostelík sv. Jana se hřbitovem. Jako mnoho dalších staveb zpustl za Třicetileté války. Na popud biskupa Jaroslava Františka ze Šternberka zde byla v letech 1676 - 1677 vystavěna Giulio Broggiem dnešní kaple sv. Jana Křtitele, což dokládá nápis na vstupním portálu. Je to raně barokní stavba prozrazující přetrvávající renesanční prostorové cítění. V kamenném ohrazení okolo kaple se nachází malý hřbitůvek. Pod kaplí stojí budova zrušeného nádraží, kde je dnes kavárna a také soubor miniaturních staveb s železnicí zvaný Malé Litoměřice.

Pohledem na věž u kostela sv. Štěpána se s Litoměřicemi loučíme a vyrážíme domů směrem na Doksany. Cestou ale ještě jednou stočím volant z hlavní silnice, abych si prošel ještě jeden barokní areál.

Kostel sv. Jiljí v Dolánkách nad Ohří nedaleko Doksan je raně barokní kostel postavený na místě staršího zchátralého gotického kostela okolo roku 1675. Jeho autorem je Antonio della Potro, italský stavitel a architekt. Jeho dílo je významné a známe ho všichni. Je to například zámek v Roudnici nad Labem, v Červeném Hrádku u Jirkova, zámek Jezeří, v Milešově, na Peruci, Libochovicích, špitál v Lounech a další stavby u nás, v Německu, Rakousku i dnešním Polsku. Kostel sv. Jiljí v Dolánkách je bezvěžovým kostelem typickým pro rané baroko na Litoměřicku. Do vyhnání německého obyvatelstva byl udržován, poté chátral, snad bude zachráněn. Mimo kostel stojí zvonice a barokní areál doplňuje fara, která je perfektně zrekonstruovaná, což je známka toho, že není majetkem ani obce ani církve. Prošel jsem si celý areál, seběhl po schodech a představoval si, jaká to musela být nádhera ještě před pouhými osmdesáti letech. Pak začalo krápat a byl čas pokračovat v jízdě domů.