Řezenské lahůdky - Dávné české stopy

Řezno se stalo sídlem biskupství už v roce 739 a protože leželo na samém východním okraji tehdejšího vlivu Říma, spadaly pod jeho pravomoci i pohanské oblasti slovanských knížat za hradbou Šumavy, tedy v té době už území Čechů. Výboje franckých králů na dnešní území Čech jsou zmiňovány k roku 805, kdy sám Karel Veliký stál v čele vojenské výpravy a svedl s Čechy bitvu u Canburgu, což je zmiňováno v kronice Chronicon Moissacense. Dodnes nevíme, kde onen Canburg ležel. Když se stal prvním východofranckým králem Ludvík II. Němec, pokoušel se udržet si kontrolu nad územími ležícími za okrajem svéh říše, a to byly zejména Čechy a také území polabských Slovanů. A to byl možná hlavní důvod, proč došlo k události, o které víme opět tak málo, jak víme vůbec málo o českých dějinách 9. století. V roce 844 porazil Ludvík slovanský kmen Obodritů a podrobil si jeho území. V lednu 845 přijelo do Řezna 14 českých knížat a podstoupili zde křest. Tento akt, zaznamenaný pouze ve Fuldských letopisech, vyvolává řadu otázek. Kdo byla tato knížata, proč jich bylo čtrnáct a jaké to mělo důsledky ve vztazích mezi Východofranckou říší a územím Čechů. Nevíme totiž ani, jaké bylo tehdejší uspořádání Čech. Lze předpokládat, že území bylo rozděleno na řadu menších útvarů, které nemůžeme nazvat státními, a že předáci těchto útvarů spolupracovali na společné, řekněme zahraniční politice, a možná si mezi sebou volili i hlavního "náčelníka", například pro dobu ohrožení nebo výbojů. Geograf bavorský, blíže neznámý autor,  který popisuje území na sever od Dunaje, uvádí, že tehdy se v české kotlině nacházelo 15 hradišť. To by tedy znamenalo, že v Čechách tenkrát vládlo 15 knížat a křest tak přijala drtivá většina. Ale vše je nejasné. Neznáme jména, neznáme vztahy mezi oněmi knížaty. Přestože tato událost vyvolává tolik vzrušujících otázek, historickým vtipem je fakt, že pro další vývoj dějin střední Evropy vlastně nic neznamenala. Česká knížata se chovala velice pragmaticky a při první příležitosti opět odmítala franckým králům poslušnost. Úzkou souvislost měla zřejmě dění na Moravě, kde došlo v roce 870 ke Svatoplukově povstání. Následně došlo v roce 872 k bitvě u Vltavy (na neznámém místě) mezi franckými vojsky a Čechy. Křest 14 českých knížat byl tedy zřejmě v té době už politicky mrtvým aktem.... Událost připomíná pamětní deska na kostele sv. Jana, který stojí v těsném sousedství dómu sv. Petra. V místech dnešního kostela byla původně budova, kterou již nelze přesně lokalizovat a která sloužila jako baptisterium tehdejší řezenské katedrály. Později byla tato otonská stavba odstraněna a dóm rozšířen západním směrem. Dnešní budova kostela byla postavena koncem 14. století v gotickém slohu. V letech 1766 až 1769 prošel kostel radikální barokní přestavbou, ale v roce 1887 vyhořel. Dnešní stav je tedy výsledkem následné neobarokní přestavby.

Zajímavou postavou, která by mohla být spojena s Řeznem, je takzvaný Kristián. To je autor první svatováclavské legendy, pokud přijmeme její původ v 10. století. Je psaná latinsky a její název zní Vita et passio sancti Wenceslai et sanctae Ludmilae avae eius, tedy Život a umučení svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily. Dokonce se soudí, že Kristián byl Přemyslovec, mladší syn Boleslava I., anebo Slavníkovec, příbuzný sv. Vojtěcha. A dokonce se uvažuje, že studoval v klášteře sv. Jimrama v Řezně a tam že mohla vzniknout tato legenda. Spor o Kristiánovu legendu je jedním z největších sporů v české historiografii. A stále nekončí, nemůže končit, neboť není zatím více důkazů o pravosti či nepravosti této legendy, potažmo existenci či neexistenci tzv. Kristiána. Kdo s daleko větší pravděpodobností studoval v Řezně, byla Mlada, dcera Boleslava I., mladší sestra polské kněžny Doubravky a tedy i možná sestra Kristiánova. Mlada  měla na svou dobu výjimečné latinské vzdělání a toho dosáhla zřejmě právě v Řezně. Pořád musíme používat slovo pravděpodobně - pravděpodobně se zúčastnila mise do Říma, jejímž výsledkem bylo založení biskupství v Praze roku 973. Co víme jistě je, že se stala první abatyší kláštera beneditkinek u sv. Jiří v areálu Pražského hradu. Dnes trochu pozapomenutá a ve stínu sv. Anežky byla Mlada jednou z nejdůležitějších postav českého politického života druhé poloviny 10. století. Pokud Mlada studovala v Řezně, tak určitě ne v klášteře sv. Jimrama, to byl mužský beneditkinský klášter. Ale nevíme kde a zda vůbec. Klášter sv. Jimrama jako možné místo pobytu údajného Kristiána je bývalé opatství založené asi roku 739. Po více než tisíceleté existenci byl roku 1803 byl zrušen. Roku 1811 jeho budovy získala knížecí rodina Thurn-Taxisů výměnou za předání poštovních práv a služeb bavorskému stát a přestavěla je na zámek. Zámek i s rozlehlým parkem stojí na místě bývalého opatství doposud a vedle něj kostel sv. Jimrama. Je to původně románská karolínská bazilika se zachovalým románským vchodem do atria, raně gotickou chodbou a kryptami. Interiér byl barokizován po zhruba tisícileté existenci stavby.