Italská zahrada a anglický park aneb Víkend otevřených zahrad

Víkend otevřených zahrad nemá dlouhou tradici. Vznikl v roce 1998 ve Velké Británii  a u nás se koná od roku 2010. Počet přihlášených zahrad se každý rok zvětšuje, proto je z čeho vybírat. My jsme ale přesto vsadili na zahrady, které by i tak byly veřejnosti přístupné. A nestalo se nám tedy, že bychom například bloudili nedělními pustými místy jako jsou třeba Velvary, protože zvolená zahrada byla otevřená právě jen v sobotu. V sobotu 10. června jsme vyrazili i my, a to západním směrem, do Kraje zapomnění, na Žatecko a Podbořansko, kde se vykořeněná krajina jen zvolna vzpamatovává z ran osudu. Čekaly nás dva krásné zámky. Jeden s italskou zahradou, druhý s anglickým parkem.

Zámek Stekník, který jsme navštívili jako první, leží nedaleko Žatce po proudu Ohře. Na vyvýšené terase nad chmelnicemi stojí rokokový zámek, který jako by byl sídlem vladaře malého chmelového knížectví. Jedinečnou kompozici krajiny ještě umocňuje terasovitá italská zahrada pod zámkem a v rohu této zahrady bunkr řopík jako připomínka událostí 20. století. 

Zámek jako takový nabízí prohlídku interiérů a expozici kočárků. Do zahrady je možné si koupit vstupenku za 60 Kč zvlášť, kdykoli je otevřen zámek. Na pěkném nádvoří s kašnou a sochami lze posedět u kávy, kterou prodávají v pokladně. Při posezení pod stromy vás možná přijde okouknout i místní kocourek. 

Naším cílem ale nebyla expozice kočárků v zámku, nýbrž zaharada. Nejčastější slohovou úpravou italského parku je terasovitá zahrada. Styly italské zahrady se vyvíjely ve více podobách od dob renesance. Hlavním rysem italské zahrady je převaha architektonických prvků a předpokládaný svažitý terén. Zahradě dominovala budova zpravidla postavená na nejvyšším místě. Přesně jako zde na Stekníku. Další známé české italské zahrady jsou třeba na svazích pod Pražským hradem nebo Petřínem. Zde na Stekníku jsou boční zahrady a hlavní zahrada, do níž se sestupuje po schodištích postupně po terasách. Najdeme tu množství drobných detailů, rokokové vázy, vrátka do boční zahrady, "schovávačku" pod schody. Na terasách se pěstují růže různých odrůd a další květiny. 

Dolní část zahrady je pečlivě komponovaným prostorem, kde si bez problémů představíte další prvky jako houpačky, křesílka se stolky, lavičky. Pod terasami je kašna, aktuálně bohužel bez vody, dále prostoru vévodí několik vzrostlých stromů. Tady by člověk vydržel sedět na lavičce hodně dlouho. Ale nás čekal ještě jeden park, tak jsme vyrazili na zmíněnou kávu a dál podél Blšanky na jihozápad směrem ke Krásnému Dvoru. 

 

 

Zámek Krásný Dvůr, širší veřejnosti známý jako místo natáčení několika filmů, včetně pohádek, si nechal postavit František Josef Černín z Chudenic na místě renesanční vily v letech 1720-24. Autorem návrhu byl jeden z nejznámějších barokních architektů F. M. Kaňka. Během prací docházelo ke změnám plánů, což si v roce 1722 vynutilo stržení několika rozestavěných budov, s jejichž podobou nebyl František Josef spokojen. Jeho vnuk Jan Rudolf Černín nechal v letech 1783 - 93 vybudovat pod zámkem anglický park. Černínové byli jednou z nejvýznamnějších a nejbohatších šlechtických rodin v celých Čechách i rakouské monarchii a jejich sídlo muselo být tedy patřičně reprezentativní. K východní straně už tak výstavního zámku přiléhá ještě francouzská zahrada, ale tu si prohlédneme zase příště.

 

Anglický park o rozloze zhruba 100 ha leží podél potoka Leska a v jižním svahu nad ním. V parku roste více než sto domácích nebo zdomácnělých druhů dřevin, především buky, duby, lípy, jírovce, platany.... Ve spodní části i vodomilné druhy jako vrby a další rostliny. Parkem se můžete také nechat vozit.

Střední části parku vévodí obelisk vysoký 26 m, který připomíná vítezství Rakušanů nad Francouzi v bitvě u Ambergu v roce 1796. Je umístěn na konci 1,1 km dlouhé cesty, která vytváří průhled parkem.

V parku je rozmístěno několik drobných staveb, dá se najít i původní kamenná lavička. Jedna stojí pod pamětní deskou, na které jsou vypsány významné osobnosti, které zámek a park navštívili. Seznamu vévodí František Josef I. a najdeme tam dále třeba Goetheho, kněžnu Zaháňskou, knížete Lichtensteina, knížete Metternicha nebo Josefa Dobrovského. Výběr celebrit konce 18. století. Ve spodní části parku stojí Panův templ, nejstarší ze zdejších stavbiček. zezadu vypadá jako empírový domek a zepředu jako antický chrám s jónskými sloupy. Další stavba, kruhový Gloriet je malebně umístěn ve stoupání k obelisku. Nejvýše položenou stavbu, Novogotický templ, jsme tentokrát vynechali, ale došli jsme k Čínskému pavilonu. Stavba, která zatím není ještě v tak dobrém stavu jako předchozí opravené stavby, stojí nad bývalou vodní nádrží. Pokud zapojíme představivost, tak vidíme, jak z jeskyňky pod pavilonem proudí voda malým vodopádem do nádrže, po které plují labutě a možná malá loďka z mladou šlechtičnou a jejím nápadníkem. Sám pavilon září barvami, které na dálku připomínají mozaiku. Jakmile se setmí, tak sloužící zapálí pochodně, jejichž světlo se odráží na hladině nádrže. A společnost se výborně baví u dobrého vína a moderní hudby zahrané smyčcovým kvartetem umístěným přímo v pavilonu... 

 

Na cestě k zámku jsme pak ještě potkali Goethův pavilon a další nádherné vzrostlé stromy. Na závěr jsme ještě přes potok viděli torzo prastarého Geotheho dubu a severozápadní roh zámku. Naše procházka parkem pro tentokrát skončila, ale v Krásném Dvoře jsme určitě nebyli naposledy.