z duše smršť

Při pobytu v Náchodě jsme bydleli v apartmánu U Zvonu na Plhovském náměstí. Mimochodem ubytování můžeme jedině doporučit! Plhovské náměstí je centrum Plhova, části města Náchod, který ale administrativně není městskou částí. Přímo nad domem, kde jsme bydleli a který leží na východní, vyvýšené straně náměstí, vypínal se vrch, kdysi zvaný Hrobek. Na tomto vršku stojí kaple Zvěstování Panny Marie.   Když v roce 1680 vypukl v Náchodě mor, byly zakázány pohřební průvody městem na hřbitov ve Starém Městě. Zemřelí z plhovských chalup byli sváženi povozem na kopec Hrobek. Povinnost postarat se o mrtvé měl majitel plhovského poplužního dvora Tomáš Průša z Ritteršperku, který nechal nad "záhony mrtvých" vztyčit dřevěný kříž a na něm umístil plechový obraz Panny Marie. Kapli nechal postavit v letech 1717 - 1718 vlastním nákladem zámecký kapelník Mikuláš Josefů. Byl v ní umístěn plechový obraz a podle něj pak plhovský malíř Adolf Štěpán namaloval na plátno oltářní...

Pokud strávíte v Náchodě tři dny a během té doby ještě děláte výlety do jiných míst, tak nemůžete vidět a navštívit úplně všechna místa, která by vás zajímala. Naštěstí město Náchod je na architektonické skvosty z období první republiky bohaté. Dokazuje to jeho bohatství a úroveň, které dosáhlo po několika desetiletích provozu textilních továren ve městě.  Textilní průmysl v Náchodě zažil svůj rozkvět na přelomu 19. a 20. století, kdy se město stalo jedním z největších bavlnářských center Rakousko-Uherska a získalo přezdívku "Manchester východu". Tento rozvoj byl odstartován výstavbou prvních mechanických tkalcoven v roce 1882, které nahradily dosavadní faktorství. Během první republiky stavební rozvoj vrcholil a utichl po roce 1948 z logických důvodů. Ve 20. a 30. letech vzniklo v Náchodě několik staveb přímo ikonických a mnoho dalších velice kvalitních a dokazujících úroveň své doby. Některé z nich si představíme. Začneme těmi, které jsme neviděli. Loosova kolonie v Babí v...

Braník je od pradávna osídlené místo na svazích pravého břehu Vltavy asi dva kilometry na jih od Vyšehradu. Středověká ves patřila českým královnám, různým klášterům nebo Starému Městu pražskému. V roce 1922 byl Braník připojen k Velké Praze. Od 80. let 20. století je nešťastně rozdělen Jižní spojkou tam, kde byl dříve rozdělen pouze Kunratickým potokem. Na severní straně od Jižní spojky najdeme centrum - Branické náměstí a bývalý dominikánský klášter, kostel sv. Prokopa, ulice s vilami v prudkých svazích, mimo jiné i známou lokalitu Dobeška, na jižní straně vyhlášený pivovar, obytnou Jiráskovu čtvrť, zimní stadion Kobra, ale také sídliště Novodvorská, která do katastru Braníka spadá. No a také hřbitov. Branický hřbitov byl založeno roku 1888. Do té doby se pohřbívalo u kostela sv. Michaela Archanděla v Podolí pod Vyšehradem. Hřbitov leží v mírném svahu Kunratického potoka a jeho téměř venkovská atmosféra je v příjemném kontrastu s nedalekou frekventovanou silnicí i železničn...