Hřbitov v Braníku

Braník je od pradávna osídlené místo na svazích pravého břehu Vltavy asi dva kilometry na jih od Vyšehradu. Středověká ves patřila českým královnám, různým klášterům nebo Starému Městu pražskému. V roce 1922 byl Braník připojen k Velké Praze. Od 80. let 20. století je nešťastně rozdělen Jižní spojkou tam, kde byl dříve rozdělen pouze Kunratickým potokem. Na severní straně od Jižní spojky najdeme centrum - Branické náměstí a bývalý dominikánský klášter, kostel sv. Prokopa, ulice s vilami v prudkých svazích, mimo jiné i známou lokalitu Dobeška, na jižní straně vyhlášený pivovar, obytnou Jiráskovu čtvrť, zimní stadion Kobra, ale také sídliště Novodvorská, která do katastru Braníka spadá. No a také hřbitov.

Branický hřbitov byl založeno roku 1888. Do té doby se pohřbívalo u kostela sv. Michaela Archanděla v Podolí pod Vyšehradem. Hřbitov leží v mírném svahu Kunratického potoka a jeho téměř venkovská atmosféra je v příjemném kontrastu s nedalekou frekventovanou silnicí i železniční tratí. Rozloha hřbitova je asi 85 arů. Je podélně rozdělen na dvě části. Zhruba uprostřed hřbitova stojí nádherný platan. 

Údajně je zde pochováno mnoho sebevrahů, kteří ukončili svůj život skokem z nedalekých branických skal. Určitě je zde pochován Václav Sedláček, student zastřelený při protiněmeckých demonstracích v Praze 28. října 1939. Je zde pochováno i několik zajímavých osobností, například choreograf a do roku 1991 šéf baletu ND Jiří Němeček, operní pěvec Antonín Votava, ak. malíř Zdeněk Netopil nebo také oběti jak Květnového povstání, tak vpádu vojsk v srpnu 1968. Také tu má svůj skromný náhrobek Miroslav Štěpán, postava spojená s činností komunistické strany na konci 80. let a během Sametové revoluce. Ten ale uniknul mé pozornosti, tak snad někdy příště.

 

V levé části hřbitova se také nachází čestné pohřebiště. Bylo zřízeno záhy po konci druhé světové války. Neleží zde však vojáci, ale oběti bojů Pražského povstání z 5.–8. května 1945. Pohřebiště bylo velmi pěkně rekonstruováno v roce 2024. 

 

Branický hřbitov určitě nepatří v Praze k těm nejznámějším, ale byla by škoda ho nenavštívit. Klidné, meditativně působící místo může přinést pocit vyrovnání na doslech od rušných pražských komunikací. Můžeme se tam někdy sejít u hrobu Miroslava Štěpána.