z duše smršť

Hornolužické město Budyšín, německy Bautzen, je pro svou blízkost českým hranicím a historickými vazbami na České království oblíbenou výletní destinací českých turistů. Malé historické centrum je nabité památkami. Budyšínu se přezdívá město věží, údajně jich tam můžeme najít sedmnáct. K nejznámějším patří Reichenturm, hornolužickosrbsky Bohata weža, věž kostela sv. Petra, radniční věž, vodárenská věž, Nicolaiturm, Matthiasturm a další. Ostroh nad řekou Sprévou byl osídlen odpradávna, ve středověku zde byl postaven hrad Ortenburg, v jehož prostorách dnes najdeme divadlo, Srbské muzeum a další kulturní instituce. Budyšín je krásné město, jehož historické centrum projdete za pár desítek minut, aniž byste se museli tlačit s davy turistů. A až vám po prohlídce vyhládne, můžete navštívit některou z restaurací, které nabízejí místní speciality připravované za použití hořčice. Budyšín je totiž mimo jiné proslulý svou výrobou tohoto, jak píše Wikipedie, "dochucovacího přípravku v podobě h...

Aneb putování po severním okraji České Sibiře. Toto pojmenování se vztahuje spíš na oblast okolo Miličína, kde je známý motorest stejného jména, a dalo by se říci, že rozsáhlý hřbet Mezivrat tvoří jeho severní okraj. Celý kraj, kudy jsme procházeli, patří do geomorfologického celku Vlašimská pahorkatina, přičemž Mezivrata jsou s výškou 713 mnm druhý nejvyšší vrchol a Větrov, kde jsme trávili první noc, s 676 mnm 14. nejvyšší. Blaník, ke kterému jsme plánovaně nedošli, má nadmořskou výšku 638 metrů.  Vandr jsme začali ve Voticích, kam jsme se přesunuli přímým autobusem z Roztyl a vyhnuli se tak právě probíhajícímu blackoutu. Poklidné městečko a jeho malebné okolí bylo vzdáleno na hony chaosu, který byl výpadkem elektřiny způsoben v Praze a dalších místech Čech. Po lehkém obědě jsme v parčíku před sokolovnou vyslechli několik vtipů od obyvatele místního seniorského domu, nechali jsme ho odejít na pivo a přesunuli se do centra Votic. Místní sokolovna vévodící Masarykovu náměstí byla p...