z duše smršť

Když stojíte na vrchu Výrov, západním výběžku vrchoviny Džbánu, tak shlížíte do zalesněné krajiny bez známek osídlení s výraznou dominantou Rubínem, v dávných věkách pravděpodobným střediskem kmene Lučanů, dále pak do Oharské roviny, která vlastně už patří do Mostecké pánve a která je brázděna malými vodními toky jako je Blšanka, Hasina nebo Leska. V údolích těchto říček se ukrývají vesnice kdysi rozlehlé a bohaté, dříve obklopené chmelnicemi, dnes se zaniklou sedláckou slávou, kde se nedaří ani velkým opukovým statkům na obrovských návsích, ani kostelům na návrších nad vesnicemi, ani hřbitovům s honosnými německými hrobkami. Shlížíte do kraje, na který se v druhé polovině 20. století jaksi zapomnělo a ani dnes se tento kraj nemění v kraj prosperity z kraje zapomnění. Pár týdnů poté, co jsme fascinovaně zírali na tento kraj ze hřbetů Džbánu, jsme za typického listopadového počasí vyrazili autem na průzkum. Okolo Loun, dál na Blšany a Podbořany. Na začátku naší cesty nás zaujal kostel v...

Další řbitov v šesté pražské části, který jsme s kolegou Honzou Čečrdlem navštívili, je řbitov v Bubenči. Pro nás jako pro Slaňáky je zajímavý tím, že je na něm pořben sochař Jan Zach, slánský rodák, který žil dlouhá desetiletí v Brazílii a v USA, kde také zemřel. Právě jeho osobě se Honza hodně věnoval jako ředitel slánského muzea při příležitosti 100. výročí umělcova narození. Sochaři Zachovi jsme na hrobě zapálili svíčku a poté si prohlédli celý řbitov, plný zajímavých náhrobků. Původně se v Bubenči pořbívalo okolo kostela sv. Gottharda. Malý středověký řbitov přestal koncem 18. století vyhovovat a vystavěn byl nový řbitov blízko dnešního náměstí Pod Kaštany. Jeho kapacita však byla naplněna během necelých sta let, později byl za 2. sv. války zdevastován. Dnešní řbitov v ulici Antonína Čermáka byl spolu s domem hrobníka a chudobincem otevřen v roce 1888. Dnes je hlavním řbitovem pro Prahu 6. Vzhledem k době jeho založení se na něm nacházejí zajímavé náhrobky z doby přelomu 19. a 20....