z duše smršť

Krteň je zaniklá vesnice nedaleko Stodůlek na okraji Prahy. Zanikla po třicetileté válce a jediné, co po ní zbylo, je románský kostel svatých Jana a Pavla se hřbitovem, kvůli kterému píšu tenhle článek. Kostelík je to totiž velice krásný a zdaleka viditelný. Tvoří dominantu dosud nezastavěné plochy mezi Zličínem, Stodůlkami, Jinočany a Řeporyjemi. Když to vezmete procházkou ze Zličína, tak necháte za zády Babylon s názvem Metropole a vydáte se úplně obyčejnou polní cestou, až se vám celé údolí otevře před očima. Okolo zemědělské osady Chaby pak dojdete přímo ke kostelu se hřbitovem. Kostel byl postaven v polovině třináctého století, několikrát upravován, až nakonec byly úpravy koncem 19.století sladěny do novorománského slohu. Uvnitř jsou zachovány nástěnné malby z konce 13.století, což motivuje, tedy aspoň mě, k prozkoumání možností, jak se dostat dovnitř. Vedle kostela stojí novodobý dolmen - kamenný stůl a socha neznámého světce. Na samotném hřbitově jsou pohřbeni obyvatelé Třebonic...

Židovské osídlení v Radnicích dnes nejlépe dokládá opravená pozdně barokní synagoga. Rabínem zde byl mimo jiné i Isaac Mayer Wise, který se později stal významnou osobou reformního židovského hnutí v USA, kde také roku 1900 zemřel. V Radnicích trávil poslední tři roky v Čechách. Za židovským řbitovem musíte jít dva kilometry z náměstí po zelené turistické. Odměnou za procházku bude velice zajímavý řbitov. Překvapí svou velikostí a také současným stavem. Řbitov je postupně rekonstruován a je vidět, že velice pečlivě. Náhrobky jsou vztyčovány, čištěny, opravovány. Bohužel na mnoha místech řbitova je stále vidět, v jak špatném stavu byl ještě před nedávnem. Nedochovala se márnice a původní brána není v dobrém stavu a nevstupuje se jí. Nejstarší náhrobek je doložen k roku 1734, ale soudí se, že řbitov může být mnohem starší. Epitafy jsou psány hebrejsky, česky i německy. Nejvýraznějším hrobem je pomník velkoobchodníka Leopolda Poppera a jeho manželky Karoliny.

Hned po vrchem Kamýk se zříceninou letohrádku se nachází židovský řbitov založený někdy na přelomu 18. a 19. století. V Oseku žilo v té době několik židovských rodin, které žily soustředěné v několika domech blízko oseckého zámku. Tam byla postavena i synagoga, která ale byla ještě před koncem 19.století prodána a přestavěna na obytný dům. Při poslední rekonstrukci v nedávné době byly odhaleny některé původní prvky a dům je jako bývalá synagoga dobře identifikovatelný. Řbitov byl zřízen za tehdejším Podzámeckým rybníkem pod skalkou Kamýk. Dnes na něm najdeme asi 50 náhrobků na poměrně malém prostoru. Z řbitovní zdi zbylo jen torzo, z márnice ani to ne. Ale řbitov je udržován, zřejmě v rámci okolního parku a přispívá k romantické atmosféře místa a zvyšuje jeho turistickou atraktivitu.

Jak prozrazuje informační cedule, letohrádek byl postaven čistě za účelem zábavním. Na buližníkové skalce nazývané jako mnoho jiných skalek v Čechách Kamýk nechal postavit majitel panství Jan ze Šternberka po roce 1750 přízemní obdélníkovou stavbu s dvěma řadami oken, kam nechal při zábavách na svém zámku vozit hosty loďkou přes rybník za doprovodu bengálských ohňů a jiných efektů. Bohatá hostina, výhled do širokého okolí a další atrakce a zábavy pak zcela jistě následovaly. Už po necelém stu let zbyla z letohrádku ruina, aneb doba se změnila. Dnes zbyly dvě delší obvodové zdi, které byly pečlivě rekonstruovány, okolí letohrádku upraveno, osázeno lavičkami a informačními cedulemi. Kamýk celý i s okolím působí jako velice příjemné místo, kam stojí za to se vydat na výlet.

První letní víkend sliboval pěkné počasí a byla by skutečně škoda zůstávat ve městě, i když to slibovalo poměrně pestrý víkendový program. Lákala nás voda lesy voda lesy, jak kdysi zpívala skupina Vltava. Letní počasí a přírodu jsme si nakonec s kamarády bratry Čečrdlovými užili dosyta.     V pátek jsme se rychle dohodli, já vytipoval lokalitu. Nakonec z toho vyšel kemp s veselým názvem Veselý Habr, který leží pěkně položen u rybníka na okraji lesa asi 9 kilometrů severovýchodně od Rokycan. Chatka s dvěma palandami, ledničkou a malou verandou se stala naší základnou. Přemístili jsme se v pátek a cestou nakoupili dobrá domácí piva U Stočesů v Rokycanech. Páteční večer jsme se pak při jídle a pití srdečně bavili nad postupně se opíjející společností štamgastů na terase restaurace. Hrálo jim rádio Blaník, starší ženy se smály krákoravě jak straky úplně všemu, poté objevili megafon a zábava byla ještě zábavnější. Ale druhý den nás čekal celodenní výlet, tak jsme se stěsnali n...