z duše smršť

Pro třetí den krátké dovolené jsem zvolil cestu na jihozápad, za město Hořovice, na okraj Brd, kde jsem chtěl nasbírat ještě nějaké ty houby a navštívit zříceninu hradu Valdek. Ráno jsem cestou vyzvedl kamaráda Kamila, natankoval jsem benzín do nádrže vyschlé z předchozího výletu na Karlovarsko a vyrazili jsme po dálnici D7 a následně dálnici D5 vstříc krásnému, slunečnému dovolenkovému dni. Valdek leží na ostrožně vybíhající z kopce Berance ve výšce asi 550 m.n.m. Do nedávné doby patřil do vojenského prostoru a vlastně nebyl přístupný. Dnes jsou na něm cedulky s nápisy Vstup zakázán, ale jak by se člověk mohl udržet, aby si neprohlédnul, co zbylo z kdysi mohutné pevnosti z 13.století. Na nádvoří se zrovna balila parta čundráků, kteří tu spali, tak jsme usoudili, že s tím zákazem to nebude tak horké. Pak už jsme měli klid, abychom hrad podrobně prozkoumali. Zachovala se mohutná bergfrítová věž z první fáze výstavby, zdi oddělující jižní a severní nádvoří a věž, a rozsáhlé části obvodov...

Druhý den dovolené jsem se rozhodl vyrazit západním směrem a dojet skoro až ke Karlovým Varům. Mým cílem měly být středověké hrady Andělská hora a Hartenštejn u Bochova. Taky jsem si říkal, že by nebylo marné podívat se po houbách a vybavil jsem se plátěnou taškou (můj košík drží v zajetí už dva roky Majk v Pařezí) a švýcarským nožem, vyzvedl jsem kamarádku, natankovali jsme a vydali se směřem ku Řevničovu. Svatováclavské ráno bylo mlhavé, ale já byl přesvědčen, že se mlha zvedne a bude krásný den stejně jako byl ten předchozí. Mezi Řevničovem a jesenickou křižovatkou mlha lehce zhoustla. Řídce osídlené západní Rakovnicko, jeden z nejsmutnějších krajů u nás, se střídavě vynořovalo a ponořovalo do bělavých cárů mlhy. "Tak zkusíme nejdřív ty houby a mlha se na poledne určitě zvedne," pravil jsem optimisticky. Za Lubencem jsme vyjeli do výšky okolo 650 m.n.m., užili jsme si dvoukilometrový úsek dálnice, minuli odbočku na Bochov a vjeli do zamlžené Andělské Hory. Hrad byl vidět.....

Jednou z nejzajímavějších památek města Úštěka a zároveň jednou z nejkrásnějších staveb v něm je synagoga. Byla postavena na konci 18. století na místě jen několik let staré dřevěné synagogy, která vyhořela. Ojedinělá kamenná hranolová stavba v klasicistním slohu stojí v prudkém svahu, což působí dojmem obranné věže a také umožnilo umístit do spodního patra synagogy školu a byt kantora. Synagoga začala výrazně chátrat po druhé světové válce, kdy byly strženy okolní domy. Chátrala pak celá desetiletí a na konci 20. století byla již v naprosto dezolátním stavu. Přesto byla zachráněna a dnes vydává doklad o náboženském i společenském životě židovské komunity. Synagoga i škola jsou přístupné stejně jako vedlejší rabínský dům.