děti z ráje zříti, z plna hrdla blíti

včéra jsme šli se slečnou há vnějším obloukem, kde je plakátovací plocha.

"cože?" povídám, a ještě: "fuj!" povídám.

"co je?" ptá se slečna há.

ukázal jsem na plakát inzerující nový "hit muzikál" děti ráje. autor sagvan tofi. mezi tvůrci a účinkujícími celá řada za bolševika velice aktivních "umělců".

slečna há nechápala, nevěděla, kdo je kdo.

takže, jestli je tu někdo ještě tak úžasně mladý, že si nepamatuje ani pavla horňáka ani markétu muchovou, tak jen pár slov. sagvan tofi je neumětelský frajírek, který neumí ani hrát ani zpívat. účastnil se natáčení filmů jaroslava soukupa kamarád do deště a vítr v kapse, a to v hlavních rolích. další podobný film bez tofiho byl láska z pasáže. michal david, františek janeček a boris janíček zase kurvili hudební vkus generace dospívající v 80. letech. všichni tito vytvářeli obraz typický pro tuto dekádu, jak ji asi nejlépe zobrazil režisér vít olmer ve filmu bony a klid. vexláci, děvky, komedianti, lidi bez morálky a bez hodnot. na pozadí popěvků skřeta michala davida, kolotočářských odrhovaček s idiotskými texty, se nýmandům jako je tofi výborně hráli blbečkové z barů a diskoték v kožených bundách. nástup let devadesátých potvrdil, že československá společnost přesně přejímá hodnoty, které nás tito tvůrci učili. lidé, kteří se zajímají jen o prachy, auta a další majetek. lidé s žebříčkem hodnot zborceným jak sto let starý zpuchřelý žebřík tam vzadu ve stodole. do toho spartakiádní popěvek poupata, aby si všichni mysleli, jak je v tom československu krásně. vrcholná ukázka cynismu františka janečka, který uměl komoušům lézt do prdele a třískat na tom prachy za pomoci svého obskurního souboru.

teď celé to panoptikum vylézá s muzikálem děti ráje. ráj tu nikdy nebyl, za bolševiků spíš peklo. a kdo v tom pekle nejvíc vesele juchal? celá tahle banda amorálních komediantů bez skrupulí. děkuju. já z vás bleju....