chvilka pomoci je lepší než deset dní soucitu

chvilka pomoci je lepší než deset dní soucitu je téma úvahy, kterou si slečně há a jejím spolužákům zadala paní profesorka na češtinu. je to jasné. chvilka pomoci je opravdu lepší než deset dní soucitu,

obecně se v evropské civilizaci směšuje soucit a lítost. je to dáno tradicí křesťanské lásky a starých rodinných vazeb, které hodně za posledních sto let zdegenerovaly. moderní člověk spoléhá na specializované služby, které skutečně lidem pomáhají ulehčit utrpení. lidé ale často cítí vinu za to, že člena své rodiny umístili do náhradní péče. citově je to mate. když nebudou sebe ani onoho dotyčného litovat, ale budou s ním soucítit, uvědomí si, že ona pomoc je lepší než jejich soucit.

téma se ale může také týkat těch, kteří rezignují na soucit a lítost a pohybují se světem nelítostně. jsou to osamělí bojovníci,prázdné nádoby. potkají někoho, komu je třeba pomoci, pak mu pomohou a více se o věc nestarají. to je pak chvilka pomoci určitě užitečnější než deset dní soucitu.

a proč by se vlastně mělo soucítit na dny? ten, kdo je soucitu plný, těžko měří své soucítění na dny. ten, kdo na soucit kašle, také dny nepočítá, počítá většinou něco hmotného.

zjišťuju, že úvahu na takové téma už já těžko někdy napíšu. ale vzpomínám si, že téma mé maturitní písemky byla též úvaha s názvem umění osvobozuje, věda vyvolává jistotu. co bych napsal dneska, bych byl sám zvědav.

ale uvědomuju si, že podobná témata si moc lidí u nás neklade. babylon.