Zážitky z Anglie

Do práce jsem dnes dorazil schvácený. Neumím chodit pomalu dlouhými ulicemi s málo domy, více sklady, zdmi skladů, prodejnami automobilů a myčkou či benzinkou. Silnicí u Tesca tekly kolony aut. Podél Tesca proklouznout způsobem naučeným z pražského Václaváku a metra pod ním. Na bráně se mi slova vzpříčila v ústech a jazyk se zamotal při větě: "Can I take the keys?" Za dveřmi označenými jako entrance jsem se ocitl v pracovním bezčasí, nasvíceném jevišti, kde se za doprovodu dokola omílaných popových songů proháněly v hlavních rolích baletu Loading and unloading žlutě natřené ještěrky vozící palety na zpětný chod s divokým troubením a brouci, kteří svými chapadly palet se chápavše, vyzdvihují je do několikametrových výšek, kde je zasouvají do regálů. V kantýně pil jsem vodu a otíral si zpocené čelo modrými papírovými ubrousky, dokud jsem nevychladl. Poté jsem si šel odemknout vozík, srovnal si na něj smeták, košťátko, lopatku, literpicker, škrabku a vyrazil na první spillage checking.


K ránu, nemoha již při své páté šichtě ani chodit, jen jsem postával opřen o palety, občas vozíkem popojeda, abych dojmem pracujícího působil. "Je sobota, vše je hotovo, více již stejně nic neudělám, do mašiny není plyn, odejdu dříve o 45 minut, hned, jak se vystřídá směna ještěrkářů. Zajdu si do Tesca, po ránu klidného a nakoupím si snídani a víno na večer, kdy mám konečně volno," myslím si. Bankomat před Tescem mi ohlásil, že mám 11 liber 35 pencí. Vtom mi zvonil telefon. "Šéf," říkám si. "Budu se muset vrátit." Byl to ale Janne Chourismäki, který přiletěl z Tampere, aby mě večer vystřídal v práci. Čekal na vlak a chtěl pak jít taky do Tesca. "To já už budu doma, udělám snídani," směju se. Mám radost, že přiletěl. Ve Finsku je babí léto už bez komárů, lze se toulat od jezera k jezeru. K snídani jsem koupil bifteky a víno. Chourismäki pak přinesl ještě pivo z Tesca a z Finska propašovanou marihuanu. Ani nevím, v kolik jsem šel spát, ale takhle povedenou ranní párty jsem dlouho nezažil.