Kostel Nejsvětější Trojice s Loretou ve Slaném

Na návrší zvaném Golgota na sever od hradeb středověkého města, kde bylo slánské popraviště, byl v letech 1581 - 1602 vybudován nový hřbitov s kostelem Nejsvětější Trojice v renesančním slohu. To souviselo s prudkým rozvojem města v 16. století, který byl přerušen Třicetiletou válkou a pádem Slaného do područí rodu Martiniců. Protestanté byli donuceni město opustit nebo přestoupit na katolickou víru. Ze Slaného tak odešla většina městského patriciátu a nakonec ve válkou sužovaném městě zbyla asi desetina obyvatel ve srovnání s předválečnou dobou. Martinicové se v poválečných letech pustili do přestavby města v souladu s jejich katolizačním úsilím. Postupně se tu staví piaristická kolej, kaple Božího hrobu, tři kříže na Slánské hoře a také byl zřízen františkánský klášter. Ten byl přistavěn ke kostelu, který byl během válečných let zpustošen a v letech 1655 - 1662 přestavěn do současné podoby při zachování některých původních renesančních fragmentů. A tak jej návštěvníci kláštera anebo hřbitova ve Slaném mohou vidět dodnes.

Stavbou byl pověřen Giovanni Domenico Orsi, italský architekt a stavitel, který se podílel na mnoha raně barokních stavbách v Praze i jinde v Čechách. Orsini pracoval nejprve pod vedením slavného architekta Carla Luraga, ale brzy se osamostatnil a pracoval především pro Bernarda Ignáce Jana z Martinic a pro jezuitský řád. Mezi jeho díla patří jezuitské stavby: kolej v Kutné Hoře, rezidence s kostelem sv. Víta v Tuchoměřicích, profesní dům na Malé Straně v Praze, dále Kolowratský palác na Ovocném trhu, kostel sv. Havla na Starém Městě nebo Teologický sál strahovské knihovny. V době, kdy pracoval na přestavbě kostela Nejsvětější Trojice ve Slaném a přilehlé stavbě kláštera, pracoval i na plánech nedalekého františkánského kláštera v Hájku u Unhoště. 

V kostele Nejsvětější Trojice se konají pravidelné bohoslužby. Kdo se jich však neúčastní, málokdy najde kostel otevřený. Letos jsme jej ale našli otevřený při dušičkové návštěvě hřbitova. Neváhali jsme a bočním portálem jsme vešli dovnitř. Tento portál je jednou z památek na původní renesanční kostel. Kamenný portál pochází z doby výstavby chrámu, kdy byl roku 1600 jeho zhotovením pověřen vlašský kameník Jan Falkoun. 

 

V interiéru chrámu je umístěna loretánská kaple, neboli santa casa, svatá chýše, kterou dal doprostřed kostela vestavět Bernard Ignác z Martinic roku 1657. Jedná se o jednodušší typ Lorety bez plastik na vnějších stěnách, které jsou pouze malované. Uvnitř kaple se nachází socha Madony. Pod kaplí je podle posledního přání zakladatele pohřbena část jeho srdce. 

 

 

V jihozápadní boční lodi kostela najdeme martinický oltář pocházející z pražské katedrály (byl odtud do slánského kostela převezen roku 1873). Tento oltář je okrášlen rozměrným renesančním obrazem Ukřižování od malíře Jana Jiřího Heringa. V severovýchodní boční lodi se nachází oltář sv. Kříže z roku 1769 ve tvaru ciboria a s řezbami symbolizujícími Osoby Nejsvětější Trojice. V presbytáři se pod velkým oltářním obrazem Nejsvětější Trojice, který roku 1896 vytvořil Emanuel Dítě, nachází rozměrný rokokový oltář převážně červené barvy. 

 

Byli jsme opravdu rádi za tuto výjimečnou příležitost podívat se do kostela, okolo kterého chodíme celý život a naše návštěvy uvnitř by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Navíc málokdo z těch, kteří zrovna mířili na hřbitov zapálit dušičkovou svíčku, do kostela vešlo, takže jsme měli chvilku klidu, abychom nasákli meditativní atmosféru chrámu. Při odchodu zpět na hřbitov nás symbolicky vítal nejstarší dochovaný náhrobek z doby založení nového hřbitova a stavby původního kostela, hrob měšťana Jiříka Balase a jeho rodiny.