sny o madeiře a jiné identity

zas přichází podzimní splín. člověk si to nesmí tak brát, protože s tím moc nenadělá. ale něco s tím dělat musí. já ale odmítám trávit víkendy v útulných restauracích a barech a do středy se vždycky z toho léčit. nějak na to poslední dobou nemám. ale na dobré pivo vyrazit musím.jako teď pozítří do kulového blesku, kde mají na čepu pěkný výběr.

už je to delší doba, kdy jsem si uvědomil, že i ježdění do Prahy stalo se mi vzácným. pak jako pitomý buran ze saska anhaltska zírám s úžasem na orloj a staroměstské náměstí při náhodné návštěvě. já jsem znal čísla autobusových linek ve čtvrtích, kam by vás nenapadlo přijít, linky tramvají snad všechny a chodil jsem po Praze pěšky i na vzdálenost dvou hodin! no nic...prostě ve čtvrtek pojedu na pivo do prahy a pak vám napíšu, jaké jsem ochutnal lahůdky.

jinak to asi protrávím doma. ne že bych od lidí v mém rodném už nic nečekal, ale v létě mají lidé přece jen víc zážitků, o kterých si můžou povídat. i když určitých zážitků je dost, ale co z toho zaujme v hospodě?

třeba včera mi paní sousedka řekla martine. přitom se jmenuju vítor. nechtěl jsem se cpát do výtahu s dvěma seniorkami, jednou juniorkou a jedním psíkem, abych ho svými sto kily nepřetížil. "jen pojď, martine", volá sousedka z výtahu. nebo mi tuhle volala paní vejvodová. a myslela si, že jsem její manžel, tedy pan vejvoda. to jsem popřel a nabídnul ji pomoc. "to si děláš prdel, petře?" povídá na to paní vejvodová. tak jsem jí řekl, že jsem vítor a prdel si nedělám.

identitu zatím měnit nebudu, ve světě je chaosu i tak dost. prožiju zimu s hokejovou extraligou, pátečním pinčesem a sněním o příjemném klimatu ostrova madeiry, o sladkých houskách s jedlými kaštany, o zelených hřbetech ježků letní české krajiny, o šlehajících plamenech ohňů pod hvězdnou oblohou....

hlavní je přes zimu mít plnou ledničku a odvzdušněné topení. s ostatním se snad nějak vyrovnáme. máme na to půl roku.

...a v klidném rytmu....: