Tři králové na cestě do Káhiry
Tři králové jednou za nočních pozorování spatřili tak jako kdysi v průsečíku egyptských velkých pyramid hvězdu. Nedokázali však rozeznat, jestli hvězda věští příchod Mesiáše, hladomor nebo politické nepokoje. Rozhodli se proto vydat se hvězdu hledat.
Poslední část cesty, která mohla trvat staletí, absolvovali tři králové v autobuse s českými turisty. Jmenovali se teď Vilda, Rosťa a Jitka. Stejně jako čeští turisté trpěli i tři králové střevními potížemi od samého příchodu do Egypta. Zda bylo místní podnebí plné kapénkových shluků mikrobů nebo snad vítr přinášel z pouště nějaké jedovaté plyny, není tak podstatné. Podstatné je, že autobus s českými turisty a třemi králi zastavil u osamělé stanice s toaletou a prodejnou vody, která stála hned vedle toalety. Nápis na boudě, ve které se zubil statný domorodec, hlásal: ماء ينبوع جبلي. Všichni vystoupili z autobusu, protahovali se, chodili na toaletu a kupovali vodu. A pili ji. I tři králové, neboť i tři králové žízní.
V autobuse dostal sračku jako první král Vilda. Zubynehty se držel, ale nakonec odběhl na toaletu. Toaleta ale byla vypnutá, což byla fatální chyba řidiče. Autobus zastavil na okraji silnice a pouště. Vilda vyběhl ven a z posledních sil strhl kalhoty. Srát ho viděl celý autobus. Ale ostatní na tom nebyli o moc lépe. Nakonec dříve či později, v poušti nebo v Káhiře srali se zaťatými zuby všichni.
Na záchodě v muzeu pak Vilda přemýšlel, jak vlastně dopadla jejich cesta za hvězdou a jakou ta hvězda měla symboliku. Ve stínu dávných pomníků na mimozemskou civilizaci, v zemi, které bohy byla dána možnost založit jednu z prvních lidských civilizací, v instituci, která na tuto civilizaci shromáždila nejvíce hmotných vzpomínek, přemýšlel Vilda v křečích střev nad smyslem jejich cesty.
Poslední část cesty, která mohla trvat staletí, absolvovali tři králové v autobuse s českými turisty. Jmenovali se teď Vilda, Rosťa a Jitka. Stejně jako čeští turisté trpěli i tři králové střevními potížemi od samého příchodu do Egypta. Zda bylo místní podnebí plné kapénkových shluků mikrobů nebo snad vítr přinášel z pouště nějaké jedovaté plyny, není tak podstatné. Podstatné je, že autobus s českými turisty a třemi králi zastavil u osamělé stanice s toaletou a prodejnou vody, která stála hned vedle toalety. Nápis na boudě, ve které se zubil statný domorodec, hlásal: ماء ينبوع جبلي. Všichni vystoupili z autobusu, protahovali se, chodili na toaletu a kupovali vodu. A pili ji. I tři králové, neboť i tři králové žízní.
V autobuse dostal sračku jako první král Vilda. Zubynehty se držel, ale nakonec odběhl na toaletu. Toaleta ale byla vypnutá, což byla fatální chyba řidiče. Autobus zastavil na okraji silnice a pouště. Vilda vyběhl ven a z posledních sil strhl kalhoty. Srát ho viděl celý autobus. Ale ostatní na tom nebyli o moc lépe. Nakonec dříve či později, v poušti nebo v Káhiře srali se zaťatými zuby všichni.
Na záchodě v muzeu pak Vilda přemýšlel, jak vlastně dopadla jejich cesta za hvězdou a jakou ta hvězda měla symboliku. Ve stínu dávných pomníků na mimozemskou civilizaci, v zemi, které bohy byla dána možnost založit jednu z prvních lidských civilizací, v instituci, která na tuto civilizaci shromáždila nejvíce hmotných vzpomínek, přemýšlel Vilda v křečích střev nad smyslem jejich cesty.
Komentáře
Okomentovat