házení bohem

házení bohem je takový můj fórek, který jsem použil, abych zjistil, jak dnes lidé rozumí češtině. mezi partou mých přátel a známých nikoho nezaskočil fakt, že by boží hod měl znamenat totéž co házení bohem.

božím hodem začínají vánoce v západní křesťanské liturgii. je to den narození spasitele. je to významný den, významný okamžik a proto je hodem. toto slovo hod je příbuzné s českým slovem hodina a všeslovanským pojmem god pro různý časový úsek, například v ruštině pro rok.

zblblost dnešních lidí komerčním tlakem, který nás nutí nakupovat a dodržovat rituály a tradice, které nám opět vybrala ve spolupráci s médii komerční sféra, je nebetyčná. vhodné k vánocům je vše, co se dá koupit. stromeček ano, dárky samozřejmě na prvním místě a v co největším množství, všudypřítomné otravné koledy samozřejmě na cédéčku také. to, že je právě tento den, tento hod, důvodem k zamyšlení nad existencí křesťanské tradice narození spasitele, k rozjímání nad stavem světa a vlastní duše, vlastně nad smyslem všeho je nepohodlné, protože neprodejné.

bohem a spasitelem je zábava. pokud se nebudeme hlasitě smát, zářivě hledět na ostatní bavící se a při ohlušující hudbě křepčit až do rána za vydatné pomoci alkoholických nápojů a dalších látek měnících vědomí, budeme zatraceni. znelíbíme se bohu a budeme označeni za ztracence. jakákoli myšlenka, jejíž formulace trvá déle než deset vteřin, je odsouzena k nezájmu. chceme slyšet něco rychlého a vtipného, nad čím nemusíme přemýšlet.

právě zrozený ježíš je meditací, slovem, logem, symbolem k zamyšlení. je to prosté. ale pokud se člověk neuchýlí v jeden z existujích křesťanských sborů, zůstane se svou meditací sám. a tak to má také být, kromě jiného.

na světě žijí miliony křesťanů, miliony lidí, pro něž hod není házením, ale duchovní oslavou. bez diktátu peněz a médií. pojďme si najít, jak také mohou znít vánoční písně. může to být opravdu diametrálně odlišné, než falešně zakrákané nesem vám noviny od pitomců z komerčního rádia či stotisíckrát omleté ježíšku panáčku od pištivého dětského sboru, jehož členové mají dvacet let po nahrávce zcela jiné starosti. nakoupit co nejvíc dárků a tak...

jinak první házení bohem můžeme uskutečnit příští rok, 25.12. 2012, čtyři dny po mayském konci světa a taky po slunovratu. vezmeme přiměřeně velký špalek, napíšeme na něj jméno boha svarožice (svarožic byl slovanský bůh slunce - zjednodušeně řečeno), půjdeme na opuštěné hřiště slavoje nad městem a budeme házet špalkem co nejdále, aby svarožic udělal co nejdelší skok ke světlu a jaru....