Etymologie evropských hlavních měst IX.

Kišiněv

Pokud někoho přemluvíte na hru na hádání hlavních měst a soupeř to usmlouvá jen na Evropu, vytaste se s hlavním městěm Moldavska. Málokdo to ví...

Moldavsku se dříve říkalo Moldávie a je to národnostně a politicky poněkud schizofrenní republika mezi Ukrajinou a Rumunskem. Moldavané jsou příbuzní Rumunům, ale země patřila do sovětského impéria a ruští politici páchnoucí na hony nacionalistickým postbolševismem tuto republiku dokonce rozdělili na dvě části. Tomu se ještě budeme věnovat.

Kišiněv, moldavsky Chisineu, vznikl až v 15. století a na začátku 19. století neměl ani 20 000 obyvatel. Od roku 1873 byl centrem gubernie Besarábie v rámci Ruské říše a koncem 19. století už počet obyvatel přesáhl 100 000. V letech 1918 - 1940 pouhým rumunským městem. Po sovětském záboru se stal hlavním městem Moldavské sovětské socialistické republiky a zůstal moldavským hlavním městem i po osamostatnění v roce 1991.

Výklad jména je nejistý. Nabízí se tři varianty. Z turkotatarského kišla - zimní tábor, z rumunského chișla nouă - nový pramen nebo poněkud odvážná teorie poukazující na maďarský původ nalezený v sousloví kiss jenő - malý kmen. Uvidíme, zda některý z nadějných mladých moldavských jazykovědců vnese do etymologického šera jasné světlo.

Tiraspol

Na východě Moldavska teče řeka Dněstr. Na pravém břehu Dněstru leží 83 % území Moldavska, na levém 17 %. A tato malá část Moldávie vyhlásila vlastní republiku známou jako Podněstří. Je to bolševicko - mafiánský, etnicky téměř výhradně ruský státně - obchodní projekt. Drží nad ním ochranou ruku Rusko, ač ho za stát neuznalo. Moldavská vláda nad Podněstřím nemá žádnou moc. To vše v Evropě v 21. století.

Hlavním městem této bizarní republiky je Tiraspol. Tiraspol byl založen až koncem 18. století a dnes má okolo 160 000 obyvatel. V letech 1929 - 1940 byl hlavním městem Moldavské autonomní SSR v rámci Ukrajinské SSR. Poté se toto území připojilo k anektované Besarábii. Dnes je typickým pomníkem socialistické éry a její architektury. Zřejmě plně odpovídá stylu místní politiky.

Název města byl uměle vytvořen při jeho založení a řecky to znamená Město na Dněstru. Tyras je Dněstr a polis město.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Imploze aneb Až na konec času

Obrázek
 " Imploze je opakem exploze. Je to jev, při kterém se těleso, objekt nebo hmota zbortí do vlastního objemu, nebo je jeho strukturální integrita porušena vyšším tlakem prostředí, ve kterém se nachází." (Wikipedia) Implosions je druhé studiové album Stephana Micuse. Stephan Micus je německý hudebník, multiinstrumentalista, ročník 1953, který od 70. let 20. století nahrává spoustu alb. Jeho doménou je takzvaná new age hudba, spojující folklorní vlivy ze všech možných kultur celého světa i moderní elektronickou hudbu s duchovními naukami, alternativními druhy léčení, jogínskými praktikami a tak dále a tak podobně. Stephan Micus, který vydává svou hudbu už 45 let, patří mezi světové hudební hvězdy. U nás moc známý není, jen mezi fajnšmekry, kteří v 90. letech propadli kouzlu hledání nových duchovních cest a k Micusově hudbě se dostali přirozenou cestou. Implosions je tak staré album, že původně vyšlo pouze na LP. Je tedy rozděleno na dvě strany. První stranu alba zaujímá nádher
Další informace

V Budyšíně, městě věží

Obrázek
"Něhdyša stolica Hornjeje Łužicy płaći jako kulturelne srjedźišćo Serbow a leži w serbskim sydlenskim rumje," píše se v hornolužickosrbské verzi Wikipedie. A je to tak. Hlavním městem Horní Lužice sice nebylo nikdy formálně jmenováno, ale bylo během středověku nejvýznamnějším ze svazu Hornolužického šestiměstí a tak nějak se to prostě bralo. Horní Lužice patřila k České koruně od Jana Lucemburského, ale poprvé bylo Budyšínsko uděleno jako léno Vratislavovi II. roku 1075 a radnici tu postavil už Přemysl Otakar I. K Českému království patřila Horní Lužice i Budyšín do roku 1631. Tehdy byly obě lužické země darovány saskému kurfiřtovi Janovi Jiřímu I. a zůstaly saské až do dnešních dnů. Lužičtí Srbové tu žijí už od nějakého 6. století, ale lužická srbština je dnes otázkou spíše folklorní a formální, jak o tom svědčí dvojjazyčné názvy ulic ve městě, kde všichni mluví německy. Budyšín leží jen 30 kilometrů od hranice v Rumburku - Jiříkově, takže udělat si sem autovýlet je pro Stře
Další informace

Přechod Píseckých hor

Obrázek
Více než 20 let držel jsem záměr dojít z Písku do malé osady Pařezí, která leží pod masivem Vysokého Kamýku na příhodném rozhraní luk rybničné pánve a lesa ke Kamýku se zvedajícímu. Aby trasa byla opravdu poctivá, bylo by třeba dojít z Písku až do Albrechtic nad Vltavou, z nich překonat Vysoký Kamýk a sejít přímo do Pařezí. Ale naprostá absence občerstvení činí tuto trasu v letních vedrech nemožnou. Zvolil jsem trasu přes Jarník a Velký Mehelník do Tálína, kde měla být otevřená hospoda. A nakonec také byla, což jsme řádně využili, a já z toho šoku nepořídil v Tálíně ani jednu fotku. Tam odtud cesta vede pod horami přes malebnou krajinu luk, rybníků a malých vísek.  Většina lidí, se kterými jsem o nich mluvil, neměla o Píseckých horách ani ponětí. Geomorfologicky jde o část Táborské vrchoviny, táhnou se od Písku k Vltavě směrem na Týn a jejich nejvyššími vrcholy jsou Velký Mehelník a Velký Kamýk s výškou okolo 630 mnm.  Naše výprava začala v Písku malým nákupem, procházkou pod hradbami
Další informace