štěstí

...nemůžu nic. teda můžu, nejsem chromej, ale do očí a do nosu mi vlezly nějaký svinstva a já tu sedím jak chcípák a poslouchám střídavě telku a rádio...čtení vydržím pár minut, pak se mi oči zalejou slzama. psaní taky nevydržím dlouho. tak přemejšlím. že mi to je k ničemu, vím léta. nevadí, ještě mě přemejšlení nepřešlo. přemejšlím, jakej to má všecko smysl, když člověk sám sobě si připadá jako stará věc odhozená do popelnice, ale popelářema vyhozená, že jako ani v tý popelnici nemá místo. ošklivost z vlastní existence ostře se tluče s krásnejma slunečnejma dnama, trvajícíma už snad dva tejdny a na konec března ne úplně obvyklejma. zbytečnost a marnost zas jednou mě dostihly a ani nepotřebovaly žádný argumenty, aby mě přesvědčily o nesmyslu všeho. na to se může aplikovat tribunová sútra šestého patriarchy, četba knihy jobovy, poslech starých hebrejských písní, hodně africké hudby divokejch rytmů anebo třeba black uhuru....what i am longing for is some happiness...happinessis when you share dat love with one another...happiness is when you together...už zase mi oči neviděj a pálej a nos je plnej a nic s tím...happiness is when you living with feel of mind....