trochu syrových jater prosím...

...díky kamarádu lajbovi, kterej pilně soutěží a občas vyhraje lístky na opravdu zajímavou muziku, a díky kamarádu michalovi, kterej poskytl vůz s benzínem, mě vejlet na muziku do prahy nestál skoro ani kačku. teda pět a třicet za jedno pivko u sadu před koncertem, ale to je nic na průměrný prachy za vejlet do prahy.

v akropoli bylo příjemně jako vždycky. když jsme dorazili, tak už hrála předkapela, the mentalettes, pro mě úplně neznámá a zřejmě dle chabých internetových odkazů i začínající kapela, asi odněkud z ameriky. každopádně na pódiu trsala, kroutila se a svíjela trojice čupr děvčat, v kalhotách a trikách hozenejch kamsi do šedesátejch, zatímco muzikanti byli vyšvihlí v černým štýlku někde mezi nickem cavem a robertem smithem. kapela hrála jak o život a děvčata ječela, křičela, zpíval jednohlas i trojhlas, sólo i sborově, rapovala, zubila se a šklebila. a celý to bylo nesmírně živý a organický a nás to velice bavilo. na youtube maj klípek ze singlu, kterej the mentalettes vydali na kazetě (!), kterou si koupil lajba a já mu to překladatelsky zajišťoval, což bylo velice příjemný, protože to bylo už po koncertě a všechny tři zpěvačky se motaly okolo prodejního stánku a byly opravdu velice milé a ochotné a daly nám samolepku zdarma, takže vůbec nejsou takové, jak se tváří.

pak začal nářez. chlápci z new yorku hrajou ve třech, dvě kytary a bicí a všichni tři to vostře řežou a říkaj tomu, že hrajou rock´n´roll. místy znějící punkově, jindy hrající takové táhlé skřípavé a řezavé pomalé blues, pak zase valící se hard core, do toho joe spencer křičí, zpívá, rapuje, vyzývá emotivně publikum, aby se trochu snažilo, šklebí se, hvízdá i prská. čtyřicet pět minut to hrnou, stříká z nich pot na všechny strany a pak v šíleném kakofonickém úletu nechají dlouho a dlouho vazbit své kytary, nakonec je opřou, nechávají je ječet, zamávají do publika, podají si s pár lidma ruku a jdou. po pár minutách frenetických ovací se vracejí a hrají dalších dvacet minut. zvuková stěna se opět vztyčí a jako tornádo víří prostorem v klubu. je to očistné, uvolňující a energické.

takhle včera rozhodně nehráli:

to spíš takhle (ale jsou tady o devět let mladší) :

přeji kamarádu lajbovi v jeho soutěžení co nejvíce úspěchů.