Amundsen a Nansen na rozhledně v Líským

Neplánovaně a velice akčně vyrazili v dvacátý únorový den Amundsen a Nansen za zimní přírodou. Cílem se stala ze Slaného dobře vozem dosažitelná obec Líský v nejzajímavějším koutu Slánska, nad níž mobilní operátor vztyčil vysílač a opatřil ho rozhlednou.

Tyčila se nad zimní plání jak raketa připravená ke startu:


Počasí bylo únorové. Na zasněžené pláně se sypal další sníh, ostrým severozápadním větrem hnaný téměř horizontálně. Pod rozhlednou jsme si chvíli odpočali v závětří a toužebně hleděli vzhůru na náš cíl.


Výstup zejména mým stehnům připomněl včerejší fotbálek, ale příjemně osvěžováni čerstvým povětřím, zdolali jsme rozhlednu bez potíží. Výhledy na zimní krajinu nás rozhodně těšily. Na severní straně rozeznávali jsme obrysy některých vrcholů Českého středohoří.


Krajina zvaná Džbán nebo Džbánsko pocitově Slaňákům může suplovat hory. Každopádně má o něco drsnější klima a svou členitostí je malebná a zajímavá při pohledu na všechny světové strany.




S nadějí, chráně si návětrnou tvář rukou, hleděl Amundsen k dalekému severu.


Poslední pohled dolů a můžeme zahájit sestup.


V Líským na maličké návsi na nás čekal věrný Bělouš, aby nás spolehlivě dopravil domů.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

V Budyšíně, městě věží

Obrázek
"Něhdyša stolica Hornjeje Łužicy płaći jako kulturelne srjedźišćo Serbow a leži w serbskim sydlenskim rumje," píše se v hornolužickosrbské verzi Wikipedie. A je to tak. Hlavním městem Horní Lužice sice nebylo nikdy formálně jmenováno, ale bylo během středověku nejvýznamnějším ze svazu Hornolužického šestiměstí a tak nějak se to prostě bralo. Horní Lužice patřila k České koruně od Jana Lucemburského, ale poprvé bylo Budyšínsko uděleno jako léno Vratislavovi II. roku 1075 a radnici tu postavil už Přemysl Otakar I. K Českému království patřila Horní Lužice i Budyšín do roku 1631. Tehdy byly obě lužické země darovány saskému kurfiřtovi Janovi Jiřímu I. a zůstaly saské až do dnešních dnů. Lužičtí Srbové tu žijí už od nějakého 6. století, ale lužická srbština je dnes otázkou spíše folklorní a formální, jak o tom svědčí dvojjazyčné názvy ulic ve městě, kde všichni mluví německy. Budyšín leží jen 30 kilometrů od hranice v Rumburku - Jiříkově, takže udělat si sem autovýlet je pro Stře
Další informace

Za nálezem keltské hlavy na místo činu

Obrázek
Archeologické léto je skvělý počin Archeologického ústavu ČSAV, který seznamuje zájemce s archeologickým výzkumem na desítkách lokalit po celé republice. Je neopakovatelným zážitkem dostat zasvěcené informace k místu, na kterém právě jste. Archeologové mají v posledních letech hojné žně díky častým záchranným průzkůmům při stavbách nových dopravních komunikací, obchodních center, skladových areálů atd., a vzhledem k tomu, že u nás byly i tak stovky ještě neprozkoumaných lokalit, které dávají tušit nějaké nálezy, je opravdu obdivuhodné, že při tom množství práce si archeologové ještě najdou čas na to, aby se v letním žáru a v potu tváře prodírali lesními porosty, které skrývají pradávná pohřebiště, a zdolávali vrchy se středověkými hrady a pravěkými hradišti, nabití informacemi a ochotou je poskytnout. Stejně jako archeoložky Muzea T.G.M. v Rakovníku, paní mgr. Bezáková a paní mgr. Blažková, které naši skupinu příznivců historie provedly oborou, která chrání prvořadou archeologickou pam
Další informace

Dvě hodiny v Království

Obrázek
Cesta za kamarádem Šumákem mě zavedla až do Šluknovského výběžku. Je to opravdu kraj ze devatero horami a devatero řekami. Přestože je ze Slaného do Šluknova jen sto dvacet kilometrů, cesta je to poměrně náročná. Když přejedete poslední hory, Lužické, a po levé ruce necháte za sebou Českosaské Švýcarsko, vjedete do zvlněné krajiny, která se zelená rozlehlými pastvinami. Přestože máte pocit, že rozlehlé pláně musí být osídlené jen osadami a roztroušenými farmami, nachází se ve Šluknovském výběžku sedm měst. Ve třech největších z nich - Varnsdorfu, Rumburku a Šluknově žije celkem asi 30 000 obyvatel. Nejméně z nich ve Šluknově, asi pět a půl tisíce. Šluknov, který dal celému výběžku jméno, leží v jeho severní části. Východním směrem, při silnici na Jiříkov leží obec Království.    Království se německy jmenovalo Königswalde, tedy Královský les, což se asi zdálo jazykové komisi, kterou vedl prof. Šmilauer  a která přejmenovávala po válce německé názvy, příliš dlouhé. V Království je velmi
Další informace