O dopravě

Když jsem byl mladší (okolo roku 1983), tak jsem měl oblíbenou knihu Velký encyklopedický atlas dopravy. Každý tam popsaný druh dopravy byl zakončen kapitolou o budoucích možnostech, rozvoji nových technologií, zkušebních prototypech; defilovaly tam elektrobusy, magnetické vlaky, vznášedla a další dnes skutečně někde už používané dopravní systémy. Já se však celých těch třicet let ptám: Proč, když jedu vlakem ze Slaného do Kralup, jedu stále tím samým hnusným motorákem s motorem znějícím jako starý trambus, s neměnným designem a často ani nevyměněnými sedačkami a říkám si u takových zpráv, jestli se mě to týká, jestli nežiju v nějakém starém světě a někde paralelně se odehrává futuristický svět, ve kterém do hlavyjebnutí frčíte mezi Prahou a Berlínem za půl hoďky pořád sem a tam a tam a sem, celou dobu připojeni na vysokorychlostní internet, v jídelním voze, kde si stihnete dát kávu a sendvič každou jízdu, takže když na konci pracovního vylezete z hypertrubky v Praze nebo Berlíně, máte v sobě 16 šálků kávy a 16 sendvičů a jdete se se zářivým úsměvem bavit s přáteli, jak jste si to dohodli na Facebooku....