Miriam

Kolik životů, tolik cest.
Já vyšel za svítání,
kdy slunce svou ještě chrání
blahozvěst.

A potkal jsem Vás.
Roucho černé, závoj bílý,
krok a pohyb kouzlo síly
a bolestný hlas.

Z rosného démantu paprsků trs?
Jest to dvé očí za svítání,
které svou radost se mnou chrání
závojem slz.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Krátká výprava za kořeny

Obrázek
Na začátek krátký exkurz do rodové historie: Josef Pešička se narodil dne 3.2.1842 v Manětíně a zemřel dne 14.5.1913 ve Slaném. Dne 7.2.1885 se oženil s Marií, se kterou měl 8 dětí:  1. Josef Pešička (10.9.1867-17.3.1917) 2. Václav Pešička (21.8.1869 - 27.10.1872) 3. Bedřich Pešička (19.10.1871 Slaný - 21.4.1937 Klatovy) 4. Leopold Pešička (22.8.1873 - 29.11.1936) 5. Marie Pešičková (3.8.1875 - 22.1.1877) 6. Emanuel Pešička (29.11.1877 - 8.8.1938) 7. Jan Pešička (narozený 24.6.1880 a zemřelý v ten samy den) 8. Růžena Pešičková (24.1.1882 - 25.8.1953) Josef Pešička byl synem Václava Pešičky (nar. 27.9.1803 v Hodovízi - zemř. 26.3.1872 v Manětíně) a Kateřiny Kárové (1808 - 19.5.1877 v Manětíně)  Václav Pešička byl synem Prokopa Pešičky (4.7.1777 v Hodovízi - 18.11.1850 v Hodovizi) a Magdaleny Krondiak (11.6.1781 v Hodovizi - 14.4.1840)  Prokop Pešička byl synem Matěje Pešičky (17.1.1749 - 15.9.1820 Hodoviz) a Marie (rodné příjmení není známo) měli ještě další 3 děti ...
Další informace

Jičínem s manuálem nejen po stopách Čeňka Musila

Obrázek
Jičín zná každý. Máme ho spojený s pohádkami, Rumcajsem, Valdštejnem, cestou do Krkonoš. Je to město okresního významu, velikostí srovnatelné se Slaným. Valdštejn z něj chtěl udělat hlavní město svého státu ve státě a díky tomu tu najdeme několik památek na jeho dobu. Ale víme, že Valdštejnova sláva neměla dlouhého trvání, a ještě v polovině 19. století byl Jičín ospalým provinčním městečkem. Rozvoj průmyslu, obchodu a dopravy provázený rozvojem školství vylepšil obraz Jičína jako střediska podkrkonošské oblasti a do nové éry Československé republiky vstupuje Jičín jako sídlo mnoha úřadů a škol a také jako významné centrum turistického ruchu a vstupní brána do Českého ráje. Po první světové válce se sem stěhuje mladý architekt Čeněk Musil, rodák z Kolína, a otevírá si tu projekční kancelář. Do smutného konce první republiky dokáže proměnit tvář celého města, podle jeho projektů se tu postaví desítky budov, soukromých i veřejných a na základě jeho plánů se postaví celé nové čtvrti. Vych...
Další informace

S chtonickými božstvy v patách aneb Obcházení Kutné Hory

Obrázek
Zcela výjimečná stavba ve vsi Grunta ztracené v jiném světě někde mezi Kolínem a Kutnou Horou byla cílem našeho výletu, který začal na kutnohorském hřbitově, kam jsme šikovně dojeli autobusem z Kolína a vyhnuli se přechodu KH. Na zhruba desetikilometrové trase nás čekalo několik zajímavých zastávek a objevů. Hlavním objektem našeho zájmu byl kostel Nanebevzetí Panny Marie v Gruntě.   Zcela jistě na Hřbitově u Všech svatých v Kutné Hoře zachytila se naší výpravy chtonická božstva a držela se nás až do samého závěru. Tento hřbitovní areál s historií sahající až do 14. století je příjemným parkem plným stromů a zajímavých náhrobků. K nejcennějším patří hrob malíře Felixe Jeneweina, některé měšťanské hroby a také novogotická hrobka rodiny operní zpěvačky Evy Randové. K moderním náhrobkům patří například dílo současného sochaře Ivana Erbena. V 80. letech 20. století byla postavena nová smuteční síň, projekt doc. Ing. arch. Vladimíra Suskeho, CSc. a Ing. arch. Vladislava Marka z Projekt...
Další informace