vyvětraná kebul

.... prosincová neděle byla jako stvořená pro malý výlet. pro osvěžení mysli, pro načerpání sil potřebných k přežití vánoc a vůbec celého stresového posledního měsíce v roce. sednul jsem do motoráčku na slánském nádraží a vystoupil na zastávce telce. na nic jsem nečekal a vyrazil od zastávky po málo využíváné silničce směrem na vrbno. vykukovalo sluníčko a nad rozlehlými pláněmi se proháněl opravdu čerstvý vítr...

... jak se blížilo vrbno, vykukovala stále víc a víc špička místního kostela schovaná v údolíčku. za ní se dalo tušit panorama českého středohoří a také čmoudíky z elektrárny v počeradech...

...ve vrbně jsem hned na kraji měl najít odbočku na polní cestu vedoucí k židovskému hřbitovu. ale nenašel jsem ji. nechtěl jsem tomu věřit, ale byla prostě rozoraná. musel jsem obejít celý pole lán přes železniční trať a vesnici hřivčice. na její návsi stojí zajímavý kámen, označený jako milník...

... od hřivčic vede pěkná přímá cesta na vesnický křesťansko - civilistický hřbitov, který jsem si spletl s cílem své cesty, tedy se zaniklým židovským hřbitovem. chvilku jsem tam koukal jak blázen a pak mi to došlo... aspoň jsem si vyfotil jeden moc pěkný náhrobek...

... pak už mě cesta i značení dovedly ke hřbitovu židovskému. sloužil širokému okolí, byli na něm pochováni lidé z vraného, peruce, hořešovic a dalších obcí... nezbývá než tiše procházet svědectvím o přítomnosti lidí s jinými kulturními kořeny, po nichž často nezbylo vůbec nic, ani hroby jako zde...

... pln dojmů a zamyšlen vracel jsem se pak po úbočí hřbetu nad železniční tratí směrem k peruci na vlak... panorama českého středohoří vyprovázelo mě až do té chvíle, kdy ho zahalil soumrak... v hlavě jsem měl vyvětráno a v srdci též jsem cítil jakýsi průvan...