z duše smršť

Zrána jsem došel až k pramenům řeky Paj-šuej Na chvíli vzdálen hrubosti, již svět lidí mívá Ostrovy, ostrůvky půvabnou krajinu tvoří Řeka tu v průzračném prázdnu s nebem v jedno splývá Oči mé jdou spolu s oblaky, co plynou k moři Srdce je šťastné spolu s rybami, co proudem plují tiše Hlasitě zpívám po celou dobu až do slunce západu S měsícem potom vracím se do své venkovské chýše

Slunečné počasí lákalo k výletu. Po návštěvě zooparku ve vsi Zájezd jsem autem projížděl krajinou ležící na Pražské plošině mezi severozápadním okrajem Prahy, Slaným, Kladnem a Kralupy nad Vltavou. Blízká přítomnost ruzyňského letiště, velkých průmyslových podníků na Kladně a v Kralupech, rychlostní silnice R7 a obrovské haly skladů podél ní, to vše vytváří dojem, že tato část české země je plně industrializovaná a není v ní k nalezení nic, co by stálo za sobotní výlet. Není tomu tak. Jen pár kilometrů od zmíněné dálnice i zmíněného letiště leží klidné tiché vísky se svými kapličkami a kostelíky. Již delší dobu držím v hlavě myšlenku na tento typ krátkých autovýletů. Objet tři čtyři památky, pokochat se jejich krásou, vyhledat si informace o jejich historii a udělat pár obrázků. Dnes se podíváme na kostely v Černovičkách, Holubicích a Želenicích. Několikrát přestavovaný kostel sv. Vavřince v Černovičkách nedaleko známé benzínové pumpy na R7 u Středokluk je malebně umístěn nad vesnicí p...

...tedy vlastně v zájezdu. zájezd je pidivesnice blízko buštěhradu a v ní je zoologická pidizahrada s několika druhy zvířat. vypadala dobře živená a některá se tvářila i spokojeně. živý zájem o okolí jim nechyběl, tak snad se jim tam v zájezdu daří dobře... ...rys se nejprve jen tak válel, pak vyskočil na lehátko pod střechou výběhu, pak ho zaujal malý psík jedněch návštěvníků, který byl z velké kočky evidentně nervózní, a nakonec mě pohledem vyzval, abych už padal k lemurům... ...lemurové vari nebyli z mého zájmu úplně nadšení... ...ale lemuři kata si přišli otrapu s foťákem prohlédnout zblízka... v evropě žije ledňáček, v austrálii ledňák. v angličtině nosí domorodé australské jméno kukaburra... ...mara vypadá jako přerostlý králík šmrncnutý klokanem. žije na jihoamerických stepích a patří mezí příbuzné morčat... ...káně harrisovo se tvářilo přísně. nazývá se podle amerického ornitologa Edwarda Harrise, který žil mezi léty 1799 a 1863. je to americký druh, který se díky jedincům unik...

Ačkoli pokojně žiji na maloměstě a dokonce mám v něm určitou společenskou pozici, jsem požádán vietnamskými bojovníky o pomoc. Ocitám se s nimi v džungli. Skupinku vedu já. Pronásledovatelé jsou ale blízko. Začínáme prchat. Nastává zběsilý úprk džunglí. Liány a větve stromů se jen míhají, jejich šlehání přes obličej a tělo není ani cítit a jen zázrakem nepadáme na terenních nerovnostech. V okamžiku, kdy se ohlédnu, abych zjistil, jaká je situace, vidím oba bojovníky, kterým pomáhám prchnout, jak nasazují k ramenům krátké luky a střílí po mně šipky. Obě mě zasahují nad oči. Štípne to a zřejmě ztrácím vědomí. Když se proberu, jsem zpět v městečku a mám pocit, jako by mi obě rány udělaly dobře. Stojím u domu vietnamského obchodníka, který mě žádá, zda bych se za něj přimluvil u premiéra Zemana, který má město brzy navštívit. Bez jakýchkoli okolků mu pomoc slibuji.

V rámci víkendového pobytu v Lužné u Rakovníka navštívili jsme část Fürstenberské Maxovy obory pod vrchem Louštín, který ovšem ten den zůstal nedobyt. Celá obora, zbytky její zdi, zbytky mléčných sklepů, které jsme si prohlédli, cesty skrz oboru, to vše je dílem poloviny 18. století. Vedeni jsme byli zkušeným místním informátorem. Po zaparkování auta jsme si prohlédli zbytky mléčných sklepů ve svahu nad cestou. Jeden z nich byl, zřejm dětmi, upraven jako bunkr. Pak jsme se vrátili na cestu a obdivovali mohutné modříny, zbytky aleje, která vedla oborou. Vůbec jsme všude viděli krásné mohutné staré stromy. Procházku jsme zakončili u půvabného lesního rybníku Punčoška. Tip pro malý jarní výlet pro Slaňácí je nasnadě...

Sedím na židli u umyvadla na společném záchodě na chodbě vedlejšího vchodu domu, kde bydlí moje matka. Vejde můj známý, Honza Z., a udiveně se mě ptá, co tam dělám. "Vybírám tady korunu," a myslím to jako vtip. Honza si pomalu myje ruce a obličej a udiveně žádá vysvětlení. Snažím se to celé obrátit v žert, také si myju ryce, stále sedě na židli.

Za hrubým prahem pod došky bydlím až u oblak. Dole jdou vlny,černý proud, déšť vzlétá jako mrak. V zobáku rudou bobuli, pták vyvádí své mladé. V potoce dá ti rybářka bělici za měďák.