Příhoda z džungle
Ačkoli pokojně žiji na maloměstě a dokonce mám v něm určitou společenskou pozici, jsem požádán vietnamskými bojovníky o pomoc. Ocitám se s nimi v džungli. Skupinku vedu já. Pronásledovatelé jsou ale blízko. Začínáme prchat. Nastává zběsilý úprk džunglí. Liány a větve stromů se jen míhají, jejich šlehání přes obličej a tělo není ani cítit a jen zázrakem nepadáme na terenních nerovnostech. V okamžiku, kdy se ohlédnu, abych zjistil, jaká je situace, vidím oba bojovníky, kterým pomáhám prchnout, jak nasazují k ramenům krátké luky a střílí po mně šipky. Obě mě zasahují nad oči. Štípne to a zřejmě ztrácím vědomí.
Když se proberu, jsem zpět v městečku a mám pocit, jako by mi obě rány udělaly dobře. Stojím u domu vietnamského obchodníka, který mě žádá, zda bych se za něj přimluvil u premiéra Zemana, který má město brzy navštívit. Bez jakýchkoli okolků mu pomoc slibuji.
Komentáře
Okomentovat