Tři židovské řbitovy při cestě na jih

k cestě za přáteli do jižních čech jsem v určitém úseku použil silnici č. 4, tzv, strakonickou. zde lze na hranicích středních a jižních čech navštívit na 20 kilometrech tři židovské řbitovy, každý jiný, všechny krásné. první z uvedených, řbitov v zalužanech, leží ještě v bývalém příbramském okrese ve středních čechách, další dva, které se nacházejí u městysů podobných jmen, mirovic a mirotic, se nacházejí už v okrese píseckém nedaleko známých čimelic. krátká zastavení na místech, která vybízí k zamyšlení, by občas neuškodila nikomu z těch, kdo po strakonické spěchají za svou víkendovou pohodou na chalupě někde u vodňan nebo na šumavě....

Zalužany

Řbitov najdete velice snadno přímo u silnice vedoucí k obci směrem od odbočky z hlavní strakonické. Ještě před prvními domy, za řídkým pásem jehličnanů se nalézá neohrazený řbitov z první poloviny 18. století. Řbitov přežil zánik místní židovské komunity v roce 1890 i nacistickou okupaci. Zeď a obřadní síň se podařilo zlikvidovat až komunistům.
Řbitov v Zalužanech je malou tichou oázou skrytou stranou hlavní silnice, místo, které nemá ambice být ani největším ani nejslavnějším řbitovem, ale které je bohaté svou vnitřní silou a krásou.









Mirovice

V Mirovicích se musíte dostat na severní stranu náměstí, projet nebo projít malé sídliště, které nesmí chybět ani i v tak malých městech, a pokračovat dál po modré turistické značce, která přes vrch vede do údolí řeky Skalice, nad kterým se ve svahu rozkládá místní židovský řbitov.
Více než 4 ha velký řbitov je možné dobře fotit ze zídky na dolním okraji řbitova, i když je branka na řbitov zamčena. Byl založen před koncem 17. století. Nachází se na něm přes 200 náhrobků a márnice z počátku 20. století.








Mirotice

Mirotice jsou malebné městečko, které se zvedá nad údolím řeky Lomnice. Jsou známé jako rodiště Mikoláše Alše. Židovský řbitov v Miroticích se nachází v místní části Zářečí. Je stejně starý jako řbitov v Mirovicích a je nepřístupný. Fotit mohou pouze osoby vyššího vzrůstu přes zídku na straně opačné vchodu. Tento řbitov je neuvěřitelně malebný a fotogenický. Zachovalo se zde asi 200 náhrobků.








Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Imploze aneb Až na konec času

Obrázek
 " Imploze je opakem exploze. Je to jev, při kterém se těleso, objekt nebo hmota zbortí do vlastního objemu, nebo je jeho strukturální integrita porušena vyšším tlakem prostředí, ve kterém se nachází." (Wikipedia) Implosions je druhé studiové album Stephana Micuse. Stephan Micus je německý hudebník, multiinstrumentalista, ročník 1953, který od 70. let 20. století nahrává spoustu alb. Jeho doménou je takzvaná new age hudba, spojující folklorní vlivy ze všech možných kultur celého světa i moderní elektronickou hudbu s duchovními naukami, alternativními druhy léčení, jogínskými praktikami a tak dále a tak podobně. Stephan Micus, který vydává svou hudbu už 45 let, patří mezi světové hudební hvězdy. U nás moc známý není, jen mezi fajnšmekry, kteří v 90. letech propadli kouzlu hledání nových duchovních cest a k Micusově hudbě se dostali přirozenou cestou. Implosions je tak staré album, že původně vyšlo pouze na LP. Je tedy rozděleno na dvě strany. První stranu alba zaujímá nádher
Další informace

V Budyšíně, městě věží

Obrázek
"Něhdyša stolica Hornjeje Łužicy płaći jako kulturelne srjedźišćo Serbow a leži w serbskim sydlenskim rumje," píše se v hornolužickosrbské verzi Wikipedie. A je to tak. Hlavním městem Horní Lužice sice nebylo nikdy formálně jmenováno, ale bylo během středověku nejvýznamnějším ze svazu Hornolužického šestiměstí a tak nějak se to prostě bralo. Horní Lužice patřila k České koruně od Jana Lucemburského, ale poprvé bylo Budyšínsko uděleno jako léno Vratislavovi II. roku 1075 a radnici tu postavil už Přemysl Otakar I. K Českému království patřila Horní Lužice i Budyšín do roku 1631. Tehdy byly obě lužické země darovány saskému kurfiřtovi Janovi Jiřímu I. a zůstaly saské až do dnešních dnů. Lužičtí Srbové tu žijí už od nějakého 6. století, ale lužická srbština je dnes otázkou spíše folklorní a formální, jak o tom svědčí dvojjazyčné názvy ulic ve městě, kde všichni mluví německy. Budyšín leží jen 30 kilometrů od hranice v Rumburku - Jiříkově, takže udělat si sem autovýlet je pro Stře
Další informace

Přechod Píseckých hor

Obrázek
Více než 20 let držel jsem záměr dojít z Písku do malé osady Pařezí, která leží pod masivem Vysokého Kamýku na příhodném rozhraní luk rybničné pánve a lesa ke Kamýku se zvedajícímu. Aby trasa byla opravdu poctivá, bylo by třeba dojít z Písku až do Albrechtic nad Vltavou, z nich překonat Vysoký Kamýk a sejít přímo do Pařezí. Ale naprostá absence občerstvení činí tuto trasu v letních vedrech nemožnou. Zvolil jsem trasu přes Jarník a Velký Mehelník do Tálína, kde měla být otevřená hospoda. A nakonec také byla, což jsme řádně využili, a já z toho šoku nepořídil v Tálíně ani jednu fotku. Tam odtud cesta vede pod horami přes malebnou krajinu luk, rybníků a malých vísek.  Většina lidí, se kterými jsem o nich mluvil, neměla o Píseckých horách ani ponětí. Geomorfologicky jde o část Táborské vrchoviny, táhnou se od Písku k Vltavě směrem na Týn a jejich nejvyššími vrcholy jsou Velký Mehelník a Velký Kamýk s výškou okolo 630 mnm.  Naše výprava začala v Písku malým nákupem, procházkou pod hradbami
Další informace