Velké Meziříčí

Velké Meziříčí je to městečko, které je vidět z dálničního mostu, který se jmenuje Vysočina a který překračuje údolí Oslavy ve výšce 76 metrů. Takže z celého města je známý ten most a kostelní věž, která je z toho mostu vidět. Jaké tedy bylo moje překvapení, když jsem zjistil, jak příjemné je město Velké Meziříčí! My jsme do něj přijeli také po mostě, ale po železničním, ve směru od Křižanova. Celé město je tedy rozloženo na březích Oslavy a říčky Balinky, která se do Oslavy vlévá před městskými hradbami. Za soutokem se vchází do města dolní branou.

Centrum města je úzké, muselo se vejít mezi ony dvě říčky. Náměstí z jedné strany uzavírá kostel sv. Mikuláše, z druhé strany renesanční radnice. Renesančních domů je na náměstí a v přilehlých uličkách celá řada.

Na věž kostela sv. Mikuláše je možné vystoupat a prohlédnout si celé město z výšky. Je to opravdu příjemný pohled. Na jedné straně údolí uzavírá zámek, na druhé straně město volně přechází do přírody.

V ulicích podél Oslavy bylo židovské město. Ty uličky dnes samozřejmě vypadaly jinak než dnes, ale projdete - li okolo staré synagogy k řece, tak ještě nasáknete zbytky toho genia loci, které židovské město určitě muselo mít. V nové synagoze je dnes obchodní středisko - podle teorie, že je lepší budovu komerčně využít a získávat tak prostředky na opravy a údržbu, nech ji nechat chátrat.

Na druhém břehu Oslavy jsou hřbitovy. Starý křesťanský zvaný Na Moráni a také židovský. Těm se budu věnovat v samostatných článkách. Mezitím se podíváme na zámek. Je to přestavěný gotický hrad, několikrát upravován. Dnes v něm sídlí muzeum. Moc pěkné a příjemné místo.

Od zámku jsme sešli opět do města, prošli okolo funkcionalistické lékárny, na radnici si vyzvedli uschované batohy, vrátili klíč od židovského hřbitova a cestou z města se ještě stavili na pivo v hospodě U Brány. Tam jsme třídili svoje zážitky a poznatky. Sice jsme nepřišli na to, proč jsou ve Velkém Meziříčí dva totožné Penny markety téměř přímo proti sobě na opačných březích Oslavy, ale za to jsme byli nadšeni a plni zážitků jak z města, tak z obou navštívených hřbitovů.

Z města jsme pokračovali podél toku Oslavy do Nesměřského údolí. Za chvíli nás obklopila příroda střídaná rekreačními objekty vzniklými z bývalých mlýnů. Naším cílem byla zřícenina hrádku Templštejn, kde jsme chtěli přespat. Po několika kilometrech jsme skutečně našli odbočku k hradu a po zdolání prudkého kopce jsme se utábořili pod zídkou, která jako jediná se zachovala z tohoto svědka starých časů.