Klášter v Milevsku

Klášter v Milevsku je daleko významnější památka než jsem čekal. Když jsme ke klášteru přijeli a zaparkovali před branou, hned mě zaujaly štíhlé věže kostela Navštívení Panny Marie, které prozrazovaly románský původ stavby. A skutečně, klášter byl založen koncem 12. století šlechticem Jiřím z Milevska. Klášter pak zpustošili husité, ale byl opět obnoven. Totéž po třicetileté válce. Klášter unikl i pokusu o administrativní zrušení za josefínské doby a byl přidělen pod premonstrátský klášter v Praze na Strahově.

V areálu kláštera se nachází několik významných staveb. Chrám Navštívení Panny Marie zaujme svými štíhlými věžemi, jak už jsem poznamenal v úvodu. Byl několikrát přestavován, nejvýraznější byla přestavba v novorománském stylu v 19. století, nyní je po celkové rekonstrukci a průčelí kostela je doplněno o zajímavou moderní vitráž.




Na klášterním nádvoří najdeme i gotickou budovu ze 14. století, jejíž původní účel je dnes neznámý. Obecně se jí říká latinská škola, údajně se v ní učilo od poloviny 16. století. Na fasádě je zajímavý výjev, který na první pohled vypadá jako sluneční hodiny, ale po bližším prozkoumání jsme zjistili, že jde o astrologickou polohu planet při vítězství prince Evžena Savojského nad Turky v bitvě u Bělehradu.


Pro mě osobně je nejkrásnější stavbou areálu kostel sv.Jiljí. Původně románská jednolodní stavba za zachovanou románskou věží ukončenou emporou. Původně sloužil jako vlastnický kostel Jiřího z Milevska, po vybudování kláštera se z něj stal farní kostel. Okolo roku 1400 byl výrazně goticky přestavěn a většina románských prvků byla zbourána. V roce 1785 přestal plnit funkci farního kostela a začal chátrat. Koncem 19. století byl zachráněn a o dalších sto let později upraven jako smuteční síň. Hřbitov okolo kostela byl postupně rozšiřován až do dnešní podoby.





Celý areál kláštera samozřejmě obsahuje i další stavby. Původní románský konvent, hospodářské budovy, současný barokní konvent, budova prelatury, kde sídlí městské muzeum atd. V klášteře se provádí od dubna, proto jsme si areál jen prošli a prohlédli zvenku. Nic to nemění na výjimečném zážitku, který jsme na tomoto místě měli.





Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Imploze aneb Až na konec času

Obrázek
 " Imploze je opakem exploze. Je to jev, při kterém se těleso, objekt nebo hmota zbortí do vlastního objemu, nebo je jeho strukturální integrita porušena vyšším tlakem prostředí, ve kterém se nachází." (Wikipedia) Implosions je druhé studiové album Stephana Micuse. Stephan Micus je německý hudebník, multiinstrumentalista, ročník 1953, který od 70. let 20. století nahrává spoustu alb. Jeho doménou je takzvaná new age hudba, spojující folklorní vlivy ze všech možných kultur celého světa i moderní elektronickou hudbu s duchovními naukami, alternativními druhy léčení, jogínskými praktikami a tak dále a tak podobně. Stephan Micus, který vydává svou hudbu už 45 let, patří mezi světové hudební hvězdy. U nás moc známý není, jen mezi fajnšmekry, kteří v 90. letech propadli kouzlu hledání nových duchovních cest a k Micusově hudbě se dostali přirozenou cestou. Implosions je tak staré album, že původně vyšlo pouze na LP. Je tedy rozděleno na dvě strany. První stranu alba zaujímá nádher
Další informace

V Budyšíně, městě věží

Obrázek
"Něhdyša stolica Hornjeje Łužicy płaći jako kulturelne srjedźišćo Serbow a leži w serbskim sydlenskim rumje," píše se v hornolužickosrbské verzi Wikipedie. A je to tak. Hlavním městem Horní Lužice sice nebylo nikdy formálně jmenováno, ale bylo během středověku nejvýznamnějším ze svazu Hornolužického šestiměstí a tak nějak se to prostě bralo. Horní Lužice patřila k České koruně od Jana Lucemburského, ale poprvé bylo Budyšínsko uděleno jako léno Vratislavovi II. roku 1075 a radnici tu postavil už Přemysl Otakar I. K Českému království patřila Horní Lužice i Budyšín do roku 1631. Tehdy byly obě lužické země darovány saskému kurfiřtovi Janovi Jiřímu I. a zůstaly saské až do dnešních dnů. Lužičtí Srbové tu žijí už od nějakého 6. století, ale lužická srbština je dnes otázkou spíše folklorní a formální, jak o tom svědčí dvojjazyčné názvy ulic ve městě, kde všichni mluví německy. Budyšín leží jen 30 kilometrů od hranice v Rumburku - Jiříkově, takže udělat si sem autovýlet je pro Stře
Další informace

Přechod Píseckých hor

Obrázek
Více než 20 let držel jsem záměr dojít z Písku do malé osady Pařezí, která leží pod masivem Vysokého Kamýku na příhodném rozhraní luk rybničné pánve a lesa ke Kamýku se zvedajícímu. Aby trasa byla opravdu poctivá, bylo by třeba dojít z Písku až do Albrechtic nad Vltavou, z nich překonat Vysoký Kamýk a sejít přímo do Pařezí. Ale naprostá absence občerstvení činí tuto trasu v letních vedrech nemožnou. Zvolil jsem trasu přes Jarník a Velký Mehelník do Tálína, kde měla být otevřená hospoda. A nakonec také byla, což jsme řádně využili, a já z toho šoku nepořídil v Tálíně ani jednu fotku. Tam odtud cesta vede pod horami přes malebnou krajinu luk, rybníků a malých vísek.  Většina lidí, se kterými jsem o nich mluvil, neměla o Píseckých horách ani ponětí. Geomorfologicky jde o část Táborské vrchoviny, táhnou se od Písku k Vltavě směrem na Týn a jejich nejvyššími vrcholy jsou Velký Mehelník a Velký Kamýk s výškou okolo 630 mnm.  Naše výprava začala v Písku malým nákupem, procházkou pod hradbami
Další informace