Na Lipské hoře

Lipská hora je mohutný a výrazný trachytový masív v Českém středohoří, méně známý příbuzný Milešovky nebo Kletečné. S nadmořskou výškou 689 m.n.m. patří mezi deset nejvyšších vrcholů Středohoří. Je to hora s pozoruhodným asymetrickým tvarem, který zdáli může připomínat žraločí ploutev nebo také ženské ňadro. Na strmých svazích se nacházejí kamenná moře a suťové sesuvy.

K zahájení výstupu jsme zvolili vísku Lhota, která leží přímo pod monumentální horou, která zezdola působí nezdolatelným dojmem. Ze Lhoty je na vrchol 1300 m s převýšením více než 200 m. Cesta stoupá od vesnice po červené turistické značce vzhůru až do malého sedla, kde je u informační tabule odbočka přímo na vrchol.

Cesta k vrcholu stoupá velice strmě a připomíná spíš kamzičí stezku. Výstup nám dal pořádně zabrat a při zpáteční - neméně náročné - cestě jsem nevěřil, že jsem se na vrchol skutečně vyškrábal. Ale skutečně se podařilo a my jsme mohli vydechnout na vrcholu pokrytém skálou, která se deskovitě láme a vytváří schodovité stupně i pohodlné "lavice" k sezení. Několik minut jsem vydýchával výstup, než jsem se mohl začít kochat výhledem.

Výhled z Lipské hory není kruhový, je víceméně omezen na východ a jihovýchod, ale je nádherný. Můžete vidět nejen nejbližší vrcholy Středohoří jako jsou Hradišťany nebo Solanská hora, blízké zříceniny hradů Oltářík a Košťálov, ale i výhled do části Českého středohoří okolo Rané a Oblíku a daleké pohledy do rovin okolo řeky Ohře se solitérem Klapým - Házmburkem. Když se trochu vykloníte na severní stranu, tak můžete zahlédnout Milešovku.

Na vrcholu Lipské hory jsme strávili krásný čas. Obklopeni konejšivým lůnem přírody nabírali jsme sil z pomalu se k západu klonícího sluníčka i z čerstvého jarního vzduchu plného kyslíku. Osvěženi a nabiti energií rozloučili jsme se s touto nádhernou horou a vydali se sestupovat zpět do Lhoty k našemu zaparkovanému autu.