Do Lískýho nejen za třemi mohykány
Do Lískýho jsme se jeli podívat na rozkvetlé vstavače vlastně přesně před rokem. Ale letošní jaro nabralo prudší spád, což se projevilo v rozbujelejší zeleni, ale také v pokročilejším stadiu květu vstavačů než jak tomu bylo loni touto dobou, kdy bylo celé jaro výrazně chladnější než to letošní. Letošní výpravu jsme také pojali jinak než jako "jen za vstavači" a udělali jsme si kolem Lískýho pěknou procházku. Ale první na řadě byla přece jen Líská stráň s rozkvetlou květenou. Aspoň jsme v květenu v květu doufali. Ale nejprve jsme se pokochali pohledem na obec Pozdeň malebně položenou v údolí Bakovského potoka a pak už nás cesta vedla na stráň.
Nejprve mě popletly krásně modře kvetoucí šalvěje. Okolo bylo i jiné kvítí, už odkvetlé třešně, další stromky a keře, ale vstavače nikde.
A pak jsem je uviděl. Tři poslední mohykáni se statečně tyčili v trávě. Barvy už vybledlé, květ usychající, ale dokazující přítomnost svého druhu v této lokalitě. Spokojeně jsme na chvíli spočinuli na malém paloučku. Pod námi se vlnila pole svažující se do údolí k potoku, nad námi vyrostla konstrukce telekomunikačního stožáru s vyhlídkovou plošinou.
Rozhledna se nám pak zjevila v celé kráse, když jsme vylezli na cestu vedoucí po náhorní plošině k lesu Spáleniště a dál nad Milskou stráň. Popadajíce a zároveň zatajujíce dech vystoupali jsme po 141 schodech do výšky 25 metrů, abychom se za stálého duetu větru s železem rozhlédli daleko po české krajině. A není výhled z této rozhledny vůbec marný! Ze snímků pořízených mobilním telefonem to není tak patrné, ale měli jsme krásný výhled na panorama Českého středohoří, a to i na jeho zálabskou, Verneřickou stranu, dále na vrchy Ralské pahorkatiny a dokonce na Hvozd v Lužických horách. Za Řípem byl vidět nejen Bezděz, ale i Ještěd. Na jihovýchodní stranu jsme za městem Slaný viděli vrtule větrných elektráren u Pcher. A na stranu Džbánu jen temně zelené, zdánlivě nekonečné lesy.
Zpět po cestě k Lískýmu a po plošině nad ním jsme došli k březovému háji, který vyrostl okolo kapličky nad studánkou známou pod jménem Královka. Na místě plném příjemné energie jsme na chvilku spočinuli a nechali se okouzlit tajemnou atmosférou místa.
Příjemně odpočinuti nasbírali jsme plnou tašku bezových květů, které se po nasušení budou hodit na podzimní nachlazení. Přes místa mých dětských her jsme se vrátili do vesnice. Domky přilípnuté ke skalkám pod strání přípomínají spíš Provence nebo Toskánsko než bramborářské střední Čechy. Nasedli jsme do auta a po hřebeni jsme pomalu sjížděli k Hořešovicím. K nádhernému výhledu do krajiny hrál Neil Young a bylo to jak hudba k závěrečným titulkům krásného filmu.
https://youtu.be/UhkzwdOpKC4
Komentáře
Okomentovat