Bazilika v Tismicích

Využil jsem faktu, že jsem sobotu trávil v obci Sibřina, která leží mezi městy Říčany a Úvaly, a také krásného počasí konce léta a navštívil jsem dvě zajímavá místa nedaleko Českého Brodu. Prvním z nich jsou Tismice. Tismice jsou malá nenápadná obec, ve které by ani nebylo nic zajímavého, nebýt jedné unikátní stavby. Je to výjimečně dochovaná románská bazilika z konce 12. století.


Dnes se neví, kdo stavbu inicioval. Vzhledem k velikosti kostela to musela být významná osoba. Buď to mohl být pražský biskup, jemuž patřilo město Brod, tehdy zvaný Biskupský a ne Český. Mohl to být třeba Přemyslovec Jindřich Břetislav. Anebo dokonce český panovník, nabízí se král Vladislav I. nebo jeden z jeho nástupců Soběslav II. Tento údaj je dnes neznámý.

Podle pověsti zanechali před husity prchající mniši v kostele sošku Panny Marie, která se pak stala vyhlášenou pro své zázračné a ochranitelské účinky. Já jsem se ale do kostela nedostal, ač zřejmě bylo možné o to poprosit ve faře naproti kostelu.Na fotografii je Tismická Madona z nedaleké Přistoupimi.

Kostel se v 15. století částečně zřítil, ale byl na svou dobu pozoruhodně citlivě opraven tak, aby se nenarušil původní ráz stavby. Přistavěn byl pouze boční portál, nad nímž je znak tehdejších majitelů Vrbíků z Tismic, kteří rekonstrukci kostela nechali provést. Portál je vynikající ukázkou pozdně gotické kamenické tvorby, kdy bez ohledu na neveliký funkční význam tohoto vchodu byly použity nejaktuálnější stylové formy.


Sama bazilika je trojlodní neomítnutá stavba z pískovcových kvádrů, s hladkým dvouvěžovým západním průčelím a třemi apsidami v jedné rovině. Apsidy s původními, dnes zazděnými okny jsou členěny lizénami a ukončeny jsou obloučkovým vlysem s římsou. Loď i věže jsou hladké. Západní průčelí s dvouvěžím není tak zdobné jako východní část s apsidami, ale působí svou strohou krásou.




Okolo kostela byl hřbitov, dnes zrušený. Na volné ploše je jen několik náhrobků. Portál vstupu do kostela je barokní, stejně jako socha Madony nad vstupním portálem a sousoší sv. Jana Nepomuckého před vchodem do areálu.




Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Imploze aneb Až na konec času

Obrázek
 " Imploze je opakem exploze. Je to jev, při kterém se těleso, objekt nebo hmota zbortí do vlastního objemu, nebo je jeho strukturální integrita porušena vyšším tlakem prostředí, ve kterém se nachází." (Wikipedia) Implosions je druhé studiové album Stephana Micuse. Stephan Micus je německý hudebník, multiinstrumentalista, ročník 1953, který od 70. let 20. století nahrává spoustu alb. Jeho doménou je takzvaná new age hudba, spojující folklorní vlivy ze všech možných kultur celého světa i moderní elektronickou hudbu s duchovními naukami, alternativními druhy léčení, jogínskými praktikami a tak dále a tak podobně. Stephan Micus, který vydává svou hudbu už 45 let, patří mezi světové hudební hvězdy. U nás moc známý není, jen mezi fajnšmekry, kteří v 90. letech propadli kouzlu hledání nových duchovních cest a k Micusově hudbě se dostali přirozenou cestou. Implosions je tak staré album, že původně vyšlo pouze na LP. Je tedy rozděleno na dvě strany. První stranu alba zaujímá nádher
Další informace

V Budyšíně, městě věží

Obrázek
"Něhdyša stolica Hornjeje Łužicy płaći jako kulturelne srjedźišćo Serbow a leži w serbskim sydlenskim rumje," píše se v hornolužickosrbské verzi Wikipedie. A je to tak. Hlavním městem Horní Lužice sice nebylo nikdy formálně jmenováno, ale bylo během středověku nejvýznamnějším ze svazu Hornolužického šestiměstí a tak nějak se to prostě bralo. Horní Lužice patřila k České koruně od Jana Lucemburského, ale poprvé bylo Budyšínsko uděleno jako léno Vratislavovi II. roku 1075 a radnici tu postavil už Přemysl Otakar I. K Českému království patřila Horní Lužice i Budyšín do roku 1631. Tehdy byly obě lužické země darovány saskému kurfiřtovi Janovi Jiřímu I. a zůstaly saské až do dnešních dnů. Lužičtí Srbové tu žijí už od nějakého 6. století, ale lužická srbština je dnes otázkou spíše folklorní a formální, jak o tom svědčí dvojjazyčné názvy ulic ve městě, kde všichni mluví německy. Budyšín leží jen 30 kilometrů od hranice v Rumburku - Jiříkově, takže udělat si sem autovýlet je pro Stře
Další informace

Přechod Píseckých hor

Obrázek
Více než 20 let držel jsem záměr dojít z Písku do malé osady Pařezí, která leží pod masivem Vysokého Kamýku na příhodném rozhraní luk rybničné pánve a lesa ke Kamýku se zvedajícímu. Aby trasa byla opravdu poctivá, bylo by třeba dojít z Písku až do Albrechtic nad Vltavou, z nich překonat Vysoký Kamýk a sejít přímo do Pařezí. Ale naprostá absence občerstvení činí tuto trasu v letních vedrech nemožnou. Zvolil jsem trasu přes Jarník a Velký Mehelník do Tálína, kde měla být otevřená hospoda. A nakonec také byla, což jsme řádně využili, a já z toho šoku nepořídil v Tálíně ani jednu fotku. Tam odtud cesta vede pod horami přes malebnou krajinu luk, rybníků a malých vísek.  Většina lidí, se kterými jsem o nich mluvil, neměla o Píseckých horách ani ponětí. Geomorfologicky jde o část Táborské vrchoviny, táhnou se od Písku k Vltavě směrem na Týn a jejich nejvyššími vrcholy jsou Velký Mehelník a Velký Kamýk s výškou okolo 630 mnm.  Naše výprava začala v Písku malým nákupem, procházkou pod hradbami
Další informace