Kostel sv. Marka s řbitovem v Potštejně

Na severozápadním okraji Potštejna, na konci cesty místně zvané K Marečku, nad záhybem Divoké Orlice stojí potštejnský řbitov a u něj barokní kostelík sv. Marka.


Ten byl poprvé vystavěn už někdy okolo roku 1570, ale za třicetileté války zchátral a nebyl už obnoven. V roce 1713 nechal nový kostel vystavět tehdejší majitel panství František Karel Záruba z Hustířan. Zárubové z Hustířan byl starý český šlechtický rod, který ve všech svých větvích vymřel do konce 18. století.

Nevelký kostelík je obdélníkovou jednolodní stavbou s půlkruhovým presbytářem. Vymazlené barokní průčelí, štuková výzdoba, štít s volutami. Moc pěkný kostel na pěkném místě.



Za ním řbitov. Zde už od roku 1790. Proto je zde mnoho kvalitních kamenických prací ze začátku 19. století. Centrální kamenný kříž je z roku 1847. U severní zdi stojí klasicistní hrobka rodu Dobřenských z Dobřenic, posledních majitelů potštejnského zámku před jeho ukradením komunisty. Dobřenští jsou starý východočeský šlechtický rod známý už před polovinou 14. století. Jeho potštejnská (a také chotěbořská) větev stále žije.










Vedle hrobky Dobřenských je hrob zajímavé osobnosti, a to Josefa Alexandera Helferta, jednoho ze zakladatelů památkové péče v Rakousku. Podle Wikipedie je zde pořben i jeho vnuk Jaroslav Helfert, zakladatel Moravského zemského muzea a významný československý muzeolog. Najeho hrobě má být reliéf od Otakara Španiela, ale bohužel jsem si tohoto hrobu nevšiml.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Imploze aneb Až na konec času

Obrázek
 " Imploze je opakem exploze. Je to jev, při kterém se těleso, objekt nebo hmota zbortí do vlastního objemu, nebo je jeho strukturální integrita porušena vyšším tlakem prostředí, ve kterém se nachází." (Wikipedia) Implosions je druhé studiové album Stephana Micuse. Stephan Micus je německý hudebník, multiinstrumentalista, ročník 1953, který od 70. let 20. století nahrává spoustu alb. Jeho doménou je takzvaná new age hudba, spojující folklorní vlivy ze všech možných kultur celého světa i moderní elektronickou hudbu s duchovními naukami, alternativními druhy léčení, jogínskými praktikami a tak dále a tak podobně. Stephan Micus, který vydává svou hudbu už 45 let, patří mezi světové hudební hvězdy. U nás moc známý není, jen mezi fajnšmekry, kteří v 90. letech propadli kouzlu hledání nových duchovních cest a k Micusově hudbě se dostali přirozenou cestou. Implosions je tak staré album, že původně vyšlo pouze na LP. Je tedy rozděleno na dvě strany. První stranu alba zaujímá nádher
Další informace

V Budyšíně, městě věží

Obrázek
"Něhdyša stolica Hornjeje Łužicy płaći jako kulturelne srjedźišćo Serbow a leži w serbskim sydlenskim rumje," píše se v hornolužickosrbské verzi Wikipedie. A je to tak. Hlavním městem Horní Lužice sice nebylo nikdy formálně jmenováno, ale bylo během středověku nejvýznamnějším ze svazu Hornolužického šestiměstí a tak nějak se to prostě bralo. Horní Lužice patřila k České koruně od Jana Lucemburského, ale poprvé bylo Budyšínsko uděleno jako léno Vratislavovi II. roku 1075 a radnici tu postavil už Přemysl Otakar I. K Českému království patřila Horní Lužice i Budyšín do roku 1631. Tehdy byly obě lužické země darovány saskému kurfiřtovi Janovi Jiřímu I. a zůstaly saské až do dnešních dnů. Lužičtí Srbové tu žijí už od nějakého 6. století, ale lužická srbština je dnes otázkou spíše folklorní a formální, jak o tom svědčí dvojjazyčné názvy ulic ve městě, kde všichni mluví německy. Budyšín leží jen 30 kilometrů od hranice v Rumburku - Jiříkově, takže udělat si sem autovýlet je pro Stře
Další informace

Přechod Píseckých hor

Obrázek
Více než 20 let držel jsem záměr dojít z Písku do malé osady Pařezí, která leží pod masivem Vysokého Kamýku na příhodném rozhraní luk rybničné pánve a lesa ke Kamýku se zvedajícímu. Aby trasa byla opravdu poctivá, bylo by třeba dojít z Písku až do Albrechtic nad Vltavou, z nich překonat Vysoký Kamýk a sejít přímo do Pařezí. Ale naprostá absence občerstvení činí tuto trasu v letních vedrech nemožnou. Zvolil jsem trasu přes Jarník a Velký Mehelník do Tálína, kde měla být otevřená hospoda. A nakonec také byla, což jsme řádně využili, a já z toho šoku nepořídil v Tálíně ani jednu fotku. Tam odtud cesta vede pod horami přes malebnou krajinu luk, rybníků a malých vísek.  Většina lidí, se kterými jsem o nich mluvil, neměla o Píseckých horách ani ponětí. Geomorfologicky jde o část Táborské vrchoviny, táhnou se od Písku k Vltavě směrem na Týn a jejich nejvyššími vrcholy jsou Velký Mehelník a Velký Kamýk s výškou okolo 630 mnm.  Naše výprava začala v Písku malým nákupem, procházkou pod hradbami
Další informace