Chocní funkcionalistickou

Východočeské město Choceň bylo až do druhé poloviny 19. století ospalým a nevýznamným městečkem na periferii. Poté se začíná rychle rozrůstat. Způsobila to zejména stavba železničních tratí, jejichž uzlem se stalo choceňské nádraží. Následoval rozvoj průmyslu. K dalšímu růstu města a jeho obyvatel dochází po první světové válce. Na začátku dvacátých let proběhlo vydláždění hlavních komunikací, modernizace elektrického osvětlení a později i rozsáhlá regulace Tiché Orlice. Firma ing. Hlavy a Dr. Kratochvíla z Prahy postavila dva sklopné jezy a nové betonové mosty přes řeku. V třicátých letech byly postaveny nové veřejné budovy a celé čtvrti obytných domů. Choceň získala výrazný architektonický prvek - funkcionalismus. Jeho hlavním představitelem byl architekt Čeněk Mužík.

Narodil se roku 1906 v Morašicích u Litomyšle. Po studiích u Otakara Novotného v Praze se oženil a odstěhoval se se ženou právě do Chocně, kde založili rodinu a Mužík zahájil svou činnost. K realizaci jeho návrhu zahradního města na pravém břehu Tiché Orlice nedošlo, ale během několika let výstavby jeho návrhů se výrazně proměnila tvář města.

Vzniká budova obchodní školy, vila pro přítele Prchala, která je součástí nedokončeného projektu vilové čtvrti, další vilové domy a také obytný dům s umístěním poštovního a telegrafního úřadu na rohu dnešní Kollárovy a Masarykovy ulice.

Jedním z prvních domů, které Mužík v Chocni vytvořil, byl zahradní domek v anglickém venkovském stylu na orlickém nábřeží. Vilku si nechal postavit bývalý okresní hejtman Bohumil Malý a Mužík se nechal inspirovat podobnými domy od svých slavných předchůdců - Novotného, Vladimíra Grégra nebo Jana Kotěry.

V nové čtvrti při dnešních ulicích Jiráskova, Kollárova a Náměstí Svobody byly dále realizovány dvojdomky, z nichž některé byly dílem Mužíkovým, některé pak jeho následovníky. Jako tento typický dvojdomek z Jiráskovy ulice.

Další realizací Čeňka Mužíka v Jiráskově ulici je tato vila na rohu nábřeží.

Zajímavé budovy najdeme i v ulici Smetanově. Za Jiráskovou ulicí následuje park a přechod přes mlýnský náhon, potom moderní základní škola a další ulice typu zahradní město. Jednou z nich je právě Smetanova.

Je to tento rodinný dům a hlavně budova bývalého sanatoria.

Původně zamýšleným projektem sanatoria dr. Staňka byl komplex více budov, ale vzhledem k tomu, že k realizacím došlo až za okupace, nebyl tento projekt plně dokončen. Nakonec byly postaveny jen dvě budovy.

Skutečnou perlou funkcionalistické architektury u nás je ale ulice Bj. Krawce v Chocni (pojmenovaná po lužickosrbském hudebním skladateli, který měl na Choceň osobní vazby). Na jedné straně činžovní domy, na straně druhé, ve svahu, nádherné komfortní vily. Jeden skvost vedle druhého. Vychutnejte si tu krásu na mých ne úplně nejzdařilejších fotografiích.

Vily v ulici Bj. Krawce jsou vrcholem funkcionalistické tvorby Čeňka Mužíka. Po roce 1948 skončilo období svobodné architektonické tvorby a přejímání aktuálních trendů ze zahraničí. Mužíkovo studio bylo zrušeno a architekt byl přesunut na pozici vedoucího kanceláře Stavoprojektu. Se svým týmem navrhl desítky veřejných budov. Tvořil i v důchodu a dožil se požehnaného věku. Při bližším studiu jeho tvorby nezapomeňte na mimochoceňské realizace, též velice podařené. Jeho jméno není širší veřejnosti příliš známé, ale jeho kvalitní práce spoluutvořily město Choceň do velice příjemné a atraktivní podoby, kterou se každé město u nás pyšnit nemůže.

Řada vil končí a podél vily dr. Lásky zahýbá Žerotínova ulička se schody, jíž jsme vystoupali nad město k evangelickému kostelu z roku 1869. Ještě výše nad ním nás čekala ještě jedna realizace Čeňka Mužíka. O tom ale už v dalším příspěvku.