Starý hřbitov ve Mšeci

Je běžné, že obce mění během svých dějin svá pohřebiště, většinou z kapacitních důvodů. Ale dnešní starý hřbitov ve Mšeci, starobylém městečku na půli cesty mezi Slaným a Rakovníkem, nebyl uzavřen z důvodu vyčerpání kapacity. Důvod tkvěl někde úplně jinde. Ačkoli byl hřbitov vystavěn na prakticky nejvýše položeném místě městyse, tak se tu držela voda na neprostupném jílovém podloží. Bohužel docházelo k permanentnímu podmáčení hřbitova a nedůstojnému pohřbívání zemřelých. Na základě řady stížností došlo nakonec k uzavření hřbitova a vystavění nového na jiném místě. Starý nevyužívaný hřbitov celé století chátral. Naštěstí byl díky místním dobrým lidem s dobrými nápady rekonstruován, doplněn o atraktivní prvky, tím učiněn více přitažlivým pro turisty. Zároveň došlo k oživení už ztraceného místa na okraji obce. 


Hřbitov má rekonstruovanou bránu i opukovou zeď. V bývalé márnici jsou reminiscence na místní osobnosti i pověsti. Jedna tabule je věnovaná básníkovi Jaroslavu Herdovi, synovi schwarzenberského porybného z Červeného mlýna pod Mšecí, který prožil ve Mšeci většinu svého krátkého života. Zemřel v roce 1881 ještě mladší než Jiří Wolker také na tuberkulózu. Některé z jeho básní byly vytesány do kamenných desk, ze kterých byla vytvořena alej v jihozápadní části hřbitova. 


 

Druhá tabule byla věnována pověsti, která se stala základem ve své době velice populárního románu Bludné duše od Václava Beneše Třebízského. Rodák z nedaleké Třebíze využíval ve svých dílech pověstí ze Slánska i lokálních historických reálií velice často. Zemřel v třiceti pěti letech - na tuberkulózu....Třebízský je pohřben na Slavíně a jeho hrob zdobí socha od Františka Bílka, ale tady ve Mšeci mají svůj pomník Bludné duše.

 

Upravený prostor hřbitova přímo zářil v jarním slunci. Ze svěže zelené trávy vykukovaly pestrobarevné kvítky. Nad porostem se důstojně tyčily pomníky z 19. století s kříži a anděly. Některé z nich prozrazovaly častá místní příjmení - Malec, Salač....




 

Návštěva starého hřbitova ve Mšeci je skvělým turistickým zážitkem i poučením o historii. A v neposlední řadě i výpravou poetickou. Já jsem tu určitě nebyl naposledy. Takže někdy Na shledanou!

Více fotografií najdete zde.




Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Židovský řbitov v Kovanicích

Obrázek
Kovanice jsou obec nedaleko Nymburka. Zdejší židovská komunita zde využívala synagogu od konce 18. století. Ta vyhořela a byla postavena nová. Ta je dnes přestavěna a po původním účelu už není viditelných stop. Byla zde také židovská škola. Poslední památkou na židovské osídlení je řbitov, umístěný jen asi půl kilometru od středu obce. U řbitova je zachována malebná chaloupka, která sloužila jako obydlí hrobníka. Řbitov je ve velice dobrém stavu, má opravenou zeď a zachovalo se asi 250 náhrobků. Pořbívalo se zde od roku 1830 do konce 2. světové války, po ní proběhlo už jen několik pořbů. Náhrobky jsou psané jak hebrejsky, tak latinkou. celkový dojem ze řbitova je velice příjemný.
Další informace

Husův sbor v Nymburce

Obrázek
Cestou z nymburského hřbitova na vlakové nádraží jsem se ještě rychle zastavil v parku Hrdinů za Velkými valy, kde jsem si chtěl vyfotit pěknou funkcionalistickou stavbu - Husův sbor. Byl postaven v roce 1935 stavitelem Josefem Šebkem z Nymburka podle projektu Ing. Josefa Petříčka z Chocně. Krásný kostel čistých tvarů se mezi zelení parku vypíná k modré obloze. Prostor doplňuje na protější straně socha Jana Husa sochaře Františka Přítele z roku 1928. Podobná socha od stejného umělce byla o několik let dříve vztyčena v Mostě, kde byla ale bohužel zničena nacisty po okupaci Československé republiky.
Další informace

Kostel Nejsvětější Trojice s Loretou ve Slaném

Obrázek
Na návrší zvaném Golgota na sever od hradeb středověkého města, kde bylo slánské popraviště, byl v letech 1581 - 1602 vybudován nový hřbitov s kostelem Nejsvětější Trojice v renesančním slohu. To souviselo s prudkým rozvojem města v 16. století, který byl přerušen Třicetiletou válkou a pádem Slaného do područí rodu Martiniců. Protestanté byli donuceni město opustit nebo přestoupit na katolickou víru. Ze Slaného tak odešla většina městského patriciátu a nakonec ve válkou sužovaném městě zbyla asi desetina obyvatel ve srovnání s předválečnou dobou. Martinicové se v poválečných letech pustili do přestavby města v souladu s jejich katolizačním úsilím. Postupně se tu staví piaristická kolej, kaple Božího hrobu, tři kříže na Slánské hoře a také byl zřízen františkánský klášter. Ten byl přistavěn ke kostelu, který byl během válečných let zpustošen a v letech 1655 - 1662 přestavěn do současné podoby při zachování některých původních renesančních fragmentů. A tak jej návštěvníci kláštera anebo ...
Další informace