Židovský hřbitov v Blevicích

Blevice jsou malá a nepříliš známá obec nedaleko Zákolan na půli cesty mezi Kralupy nad Vltavou a Kladnem. Přestože tu nikdy nesídlila větší židovská komunita a nebyla zde tedy židovská obec, nachází se tu židovský hřbitov. Založen byl zřejmě už v první polovině 17. století a sloužil obyvatelům mnoha okolních obcí. Část pozemku včetně domku hrobníka byla už před mnoha lety prodána soukromé osobě a o hřbitov je výborně postaráno. Celý areál připomíná malý park a působí velice příjemným dojmem. 

Hřbitov sloužil židovské náboženské obci v Ješíně, později ve Velvarech, ale jsou tu pohřbeny osoby židovského vyznání třeba i z  Žižic, Kovárů, Neuměřic, Zlonic, Hostouně (ačkoli ta má svůj vlastní starý židovský hřbitov), Černuce, Buštěhradu, Podlešína nebo Klecan. Na hřbitově je dochováno kolem tří set náhrobků od počátku 18. století do roku 1945 (náhrobek hospodářského správce Julia Munka). Mimo jiných tu najdeme i náhrobky několika haličských uprchlíků nebo náhrobek rabína Jakoba Utitze z Velvar. Hřbitovní dům postavený asi roku 1884 kdysi sloužil jako obydlí hrobníka a dnes je trvale obydlen paní, která se o hřbitov stará. Ve svém vnukovi navíc nalezla skvělého pomocníka.



 

Na hřbitově najdeme cenné náhrobky barokní i empírové. Nejstarší čitelný je z roku 1720. Ze symbolů se tu objevují kohenské ruce, šesticípá hvězda nebo korunka, ale také ruce ve stisku, což - přiznám se - jsem ještě nikdy neviděl.  






Historie pohřbívání zde končí rokem 1945. Můžeme tu tedy vidět i vysoké černé nebo šedé stély z 19. a 20. století, na nichž už je kombinován text hebrejským písmem i latinkou. Zde se i návštěvník neznalý hebrejštiny dozví jména zesnulých a jejich životní data. Na tomto hřbitově jsou typická příjemní například Heller, Duschenes, Taussik nebo Beck.

 





Najdeme tu i vzpomínku na ty, kdo zahynuli vinou nacistických vrahů, ale také i ty, kteří zemřeli v daleké cizině. Hřbitov je stále navštěvován posledními potomky přeživších, kteří tu novými náhrobky připomínají své zesnulé. Poučné a dojemné na závěr návštěvy. Rozloučili jsme se s milou paní správcovou a v zamyšlení opouštěli tuto zahradu míru. 

Hřbitov v Blevicích je možné navštívit každou neděli od deváté do šestnácté hodiny. Kompletní fotogalerii najdete zde.






 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Imploze aneb Až na konec času

Obrázek
 " Imploze je opakem exploze. Je to jev, při kterém se těleso, objekt nebo hmota zbortí do vlastního objemu, nebo je jeho strukturální integrita porušena vyšším tlakem prostředí, ve kterém se nachází." (Wikipedia) Implosions je druhé studiové album Stephana Micuse. Stephan Micus je německý hudebník, multiinstrumentalista, ročník 1953, který od 70. let 20. století nahrává spoustu alb. Jeho doménou je takzvaná new age hudba, spojující folklorní vlivy ze všech možných kultur celého světa i moderní elektronickou hudbu s duchovními naukami, alternativními druhy léčení, jogínskými praktikami a tak dále a tak podobně. Stephan Micus, který vydává svou hudbu už 45 let, patří mezi světové hudební hvězdy. U nás moc známý není, jen mezi fajnšmekry, kteří v 90. letech propadli kouzlu hledání nových duchovních cest a k Micusově hudbě se dostali přirozenou cestou. Implosions je tak staré album, že původně vyšlo pouze na LP. Je tedy rozděleno na dvě strany. První stranu alba zaujímá nádher
Další informace

V Budyšíně, městě věží

Obrázek
"Něhdyša stolica Hornjeje Łužicy płaći jako kulturelne srjedźišćo Serbow a leži w serbskim sydlenskim rumje," píše se v hornolužickosrbské verzi Wikipedie. A je to tak. Hlavním městem Horní Lužice sice nebylo nikdy formálně jmenováno, ale bylo během středověku nejvýznamnějším ze svazu Hornolužického šestiměstí a tak nějak se to prostě bralo. Horní Lužice patřila k České koruně od Jana Lucemburského, ale poprvé bylo Budyšínsko uděleno jako léno Vratislavovi II. roku 1075 a radnici tu postavil už Přemysl Otakar I. K Českému království patřila Horní Lužice i Budyšín do roku 1631. Tehdy byly obě lužické země darovány saskému kurfiřtovi Janovi Jiřímu I. a zůstaly saské až do dnešních dnů. Lužičtí Srbové tu žijí už od nějakého 6. století, ale lužická srbština je dnes otázkou spíše folklorní a formální, jak o tom svědčí dvojjazyčné názvy ulic ve městě, kde všichni mluví německy. Budyšín leží jen 30 kilometrů od hranice v Rumburku - Jiříkově, takže udělat si sem autovýlet je pro Stře
Další informace

Přechod Píseckých hor

Obrázek
Více než 20 let držel jsem záměr dojít z Písku do malé osady Pařezí, která leží pod masivem Vysokého Kamýku na příhodném rozhraní luk rybničné pánve a lesa ke Kamýku se zvedajícímu. Aby trasa byla opravdu poctivá, bylo by třeba dojít z Písku až do Albrechtic nad Vltavou, z nich překonat Vysoký Kamýk a sejít přímo do Pařezí. Ale naprostá absence občerstvení činí tuto trasu v letních vedrech nemožnou. Zvolil jsem trasu přes Jarník a Velký Mehelník do Tálína, kde měla být otevřená hospoda. A nakonec také byla, což jsme řádně využili, a já z toho šoku nepořídil v Tálíně ani jednu fotku. Tam odtud cesta vede pod horami přes malebnou krajinu luk, rybníků a malých vísek.  Většina lidí, se kterými jsem o nich mluvil, neměla o Píseckých horách ani ponětí. Geomorfologicky jde o část Táborské vrchoviny, táhnou se od Písku k Vltavě směrem na Týn a jejich nejvyššími vrcholy jsou Velký Mehelník a Velký Kamýk s výškou okolo 630 mnm.  Naše výprava začala v Písku malým nákupem, procházkou pod hradbami
Další informace