Renesanční perla na periferii

Těžko někdo ještě zjistí, kdy poprvé se vydal obchodník s nákladem soli přes zalesněné kopce do krajů okolo prudké, divoké řeky a jejích neméně divokých přítoků. Určitě to bylo o tisíce let dříve, než na jedné z větví této pradávné solné stezky vzniklo město Prachatice. Tedy bylo vybudováno jako rozlehlejší a pohodlnější náhrada starého dvora s kostelem, který ze stezky, které se začalo říkat Zlatá, vydělával svému majiteli, Vyšehradské kapitule, už od konce 11. století. Nové město bylo postaveno za vršíčkem, který se pak stal šibeničním, s kostelem, který se pak stal hřbitovním, v příjemné kotlince pod horou Libín někdy v polovině 14. století. A zůstalo tam usazeno dodnes, překvapivě malé, ale krásné město Prachatice. Město původně gotické, které největší svůj rozkvět zažilo za Rožmberků, kdy bylo výrazně upraveno renesančně. Úžasně zachovalé a restaurované domy se sgrafitovou výzdobou spolu s původním středověkým plánem ulic a příjemným náměstím vytváří dohromady velice malebný celek. Vše umocňuje nízký počet turistů i místních, kteří končí v nákupní zóně pod starým městem a v historickém jádru se jich pohybuje dost málo. Poklidná, trochu zapomenutá goticko - renesanční perla na staré stezce pod šumavskými hvozdy. Město bez řeky a bez hradu nebo zámku. Prachatice.

Městem bez řeky a bez hradu nebo zámku je i Slaný a se Slaným pojí Prachatice ještě jeden prvek, tentokrát týkající se středověkého obranného systému. Podobně jako ve Slaném, i v Prachaticích je v místech pod kostelem zesílené opevnění a mohutná dvojitá brána. Ta Pražská ve Slaném byla bohužel zbourána, ta Dolní neboli Písecká v Prachaticích stojí. Kostel sv. Jakuba Většího, patrona mimo jiné i kupců a nosičů nákladů je nádherný středověký chrám upravený na začátku 16. století do dnešní podoby. Na kostelní věž se dá vystoupit a náročný výstup je odměněn krásnými výhledy na město a okolí.

Historické jádro je tvořeno Velkým náměstím a sítí propojených ulic a uliček se zákoutími mnohdy velice pitoreskními. Na náměstí stojí dvě radnice. Stará radnice byla vlastně už druhou prachatickou radnicí a byla postavena v letech 1570–1571. Její ozdobou byla věžička, od 17. století i s hodinami, ale bohužel po několika nehodách typu požár nebo blesk je stará radnice od roku 1884 bez věžičky. Fasáda je zdobena sgrafity a chiaroscurovými obrazy. (Chiaroscuro neboli šerosvit je malířská technika známá od 15. století.) Z roku 1903 pochází nová radnice a nemohlo snad ani být jinak, je postavena v neorenesančním stylu. Zdobena je sgrafity a sochami souvisejícími s historií a významem Prachatic. 

Mnoho významných domů se zachovalo dle jména svého majitele. Jsou bohatě zdobeny psaníčky, ornamenty a figurálními výjevy, které vyprávějí různé příběhy. Na Rumpálově domě jsou to obrazy z bitev a vojenského prostředí,  na Sitrově domě portréty králů a alegorie ctností, Heydlův dům kombinuje psaníčkovou a figurální výzdobu, Knížecí dům znázorňuje biblické, bitevní, lovecké a alegorické scény. Jinde jsou zase nad vchody do mázhausů domovní znamení. Fascinující je procházka po prachatických měšťanských domech.

Prachatické uličky máte prošlé za chvíli. Ale je škoda z toho kouzelného místa utíkat. Můžete posedět na náměstí v kavárně a vychutnávat maloměstský klid, zajít do pivovaru na místní pivo, ještě jednou se projít těmi uličkami, objevit ještě pár zákoutí, která jste předtím minuli, a nakonec se na noc ubytovat v hotelu, který sídlí v domě na parkánech, má gotické základy a dřevěné balkony s výhledem na městské hradby. A v noci snít o dobách největšího bohatství města na prastaré solné stezce, ve kterém se muselo tak dobře žít a které leží dnes trochu zapomenuto v malebné kotlině pod horou Libín...