Kostel sv. Máří Magdalény v Bílenci

Bílenec je malá vesnice, která je navíc neprůjezdná, takže se do ní podívá málokdo, ačkoli leží hned vedle karlovarské silnici, a to ve sjezdu od jesenické křižovatky k Petrohradu. A je to škoda, že se do ní málokdo podívá, protože úplně na konci té slepé vesničky stojí krásný barokní kostel sv. Máří Magdalény, který je tedy krásný, i když je v dost špatném technickém stavu. Pod návrším s kostelem stojí zrekonstruovaná mariánská kaplička a dotváří malebnou kompozici místa.


Kostel v Bílenci je připomínán už k roku 1352, ale byl zničen během Třicetileté války. V roce 1751 byl postaven tento barokní, ale jeho architekt zřejmě není znám. Ke kostelu vede alej do mírného vrchu, okolo něj se rozprostírá malý hřbitov, na který se vstupuje branou pod kostelem. Bránu střeží dvě barokní sochy, údajně sv. Jana (ale kterého?) a sv. Pavla.


Po třicetileté válce tu zůstalo jen osm hospodářů, všichni německé národnosti, V roce 1930 žilo v obci necelých 250 obyvatel, z toho asi pětina Čechoslováci. Na hřbitově jsou nejvýraznější hrobky statkářské rodiny Leichtů. Je tu i několik dalších pěkných náhrobků.







Skrz ne dobře zavřené kostelní dveře se nám podařilo nahlédnout dovnitř. Interiér kostela úplně zničený není. Jsou vidět lavice, kazatelna i oltář bez obrazu. Budeme doufat, že nádherný kostel sv. Máří Magdalény čeká dobrý osud a hlavně zdařilá rekonstrukce.




Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Imploze aneb Až na konec času

Obrázek
 " Imploze je opakem exploze. Je to jev, při kterém se těleso, objekt nebo hmota zbortí do vlastního objemu, nebo je jeho strukturální integrita porušena vyšším tlakem prostředí, ve kterém se nachází." (Wikipedia) Implosions je druhé studiové album Stephana Micuse. Stephan Micus je německý hudebník, multiinstrumentalista, ročník 1953, který od 70. let 20. století nahrává spoustu alb. Jeho doménou je takzvaná new age hudba, spojující folklorní vlivy ze všech možných kultur celého světa i moderní elektronickou hudbu s duchovními naukami, alternativními druhy léčení, jogínskými praktikami a tak dále a tak podobně. Stephan Micus, který vydává svou hudbu už 45 let, patří mezi světové hudební hvězdy. U nás moc známý není, jen mezi fajnšmekry, kteří v 90. letech propadli kouzlu hledání nových duchovních cest a k Micusově hudbě se dostali přirozenou cestou. Implosions je tak staré album, že původně vyšlo pouze na LP. Je tedy rozděleno na dvě strany. První stranu alba zaujímá nádher
Další informace

V Budyšíně, městě věží

Obrázek
"Něhdyša stolica Hornjeje Łužicy płaći jako kulturelne srjedźišćo Serbow a leži w serbskim sydlenskim rumje," píše se v hornolužickosrbské verzi Wikipedie. A je to tak. Hlavním městem Horní Lužice sice nebylo nikdy formálně jmenováno, ale bylo během středověku nejvýznamnějším ze svazu Hornolužického šestiměstí a tak nějak se to prostě bralo. Horní Lužice patřila k České koruně od Jana Lucemburského, ale poprvé bylo Budyšínsko uděleno jako léno Vratislavovi II. roku 1075 a radnici tu postavil už Přemysl Otakar I. K Českému království patřila Horní Lužice i Budyšín do roku 1631. Tehdy byly obě lužické země darovány saskému kurfiřtovi Janovi Jiřímu I. a zůstaly saské až do dnešních dnů. Lužičtí Srbové tu žijí už od nějakého 6. století, ale lužická srbština je dnes otázkou spíše folklorní a formální, jak o tom svědčí dvojjazyčné názvy ulic ve městě, kde všichni mluví německy. Budyšín leží jen 30 kilometrů od hranice v Rumburku - Jiříkově, takže udělat si sem autovýlet je pro Stře
Další informace

Přechod Píseckých hor

Obrázek
Více než 20 let držel jsem záměr dojít z Písku do malé osady Pařezí, která leží pod masivem Vysokého Kamýku na příhodném rozhraní luk rybničné pánve a lesa ke Kamýku se zvedajícímu. Aby trasa byla opravdu poctivá, bylo by třeba dojít z Písku až do Albrechtic nad Vltavou, z nich překonat Vysoký Kamýk a sejít přímo do Pařezí. Ale naprostá absence občerstvení činí tuto trasu v letních vedrech nemožnou. Zvolil jsem trasu přes Jarník a Velký Mehelník do Tálína, kde měla být otevřená hospoda. A nakonec také byla, což jsme řádně využili, a já z toho šoku nepořídil v Tálíně ani jednu fotku. Tam odtud cesta vede pod horami přes malebnou krajinu luk, rybníků a malých vísek.  Většina lidí, se kterými jsem o nich mluvil, neměla o Píseckých horách ani ponětí. Geomorfologicky jde o část Táborské vrchoviny, táhnou se od Písku k Vltavě směrem na Týn a jejich nejvyššími vrcholy jsou Velký Mehelník a Velký Kamýk s výškou okolo 630 mnm.  Naše výprava začala v Písku malým nákupem, procházkou pod hradbami
Další informace