Židovský hřbitov u Hřivčic aneb Cesta do Eyachu

Nenáročný výlet s krásnými výhledy a zajímavou kulturní památkou nabízí trasa mezi dvěma vlakovými stanicemi na trati Slaný - Louny. Ačkoli si naše výprava koupila jízdenky do stanice Vrbno nad Lesy, elektronická tabulka ve vlaku hlásala "nach Eyach". Nenechali jsme se zmást a po půlhodince vystoupili ve Vrbně. K židovskému hřbitovu se musí dojít přes Hřivčice a okolo obecního hřbitova. Jiné cesty není. Ta, kterou lze najít na mapách a která vede přímo z horního konce Vrbna ke hřbitovu, je rozoraná. Ze Hřivčic musí člověk nastoupat nějaké ty metry a je pak odměněn už zmíněnými výhledy. Vydýchat se a spočinout pak lze přímo na hřbitově na lavičce, kde se před vámi otevře úchvatné panorama Českého středohoří.


Určitě doporučuji vzít si s sebou dalekohled, který jsme my neměli. Věnovali jsme se tedy zatím hřbitovu. Židovský hřbitov byl založen patrně v druhé polovině 17. století a v roce 1837 byl ještě rozšířen. Rozloha židovského hřbitova je 3163 m². Je tu dochováno kolem čtyř stovek náhrobků, z nichž je mnoho barokních a klasicistních. Nejstarší pochází z roku 1687. Podle jiných údajů je židovský hřbitov mezi vesnicemi Hřivčice a Vrbno nad Lesy zaznamenán v pozemkových knihách až v roce 1732. Historickým vlastníkem a zakladatelem hřbitova je Izraelské pohřební bratrstvo pro Hříškov a okolí. Současným vlastníkem památky je Židovská obec Teplice. 




Mnoho náhrobků je velmi cenných. Zdobné barokní i pozdější náhrobní stély jsou často doplněny symboly hvězd, kohénských rukou nebo liliových květů. Na novějších náhrobcích můžeme číst nápisy v latince, většinou v češtině. Například náhrobek Aloise Proppera, řezníka z Vraného z roku 1906 nebo Bedřicha Lederera z Hříškova z roku 1931. Jsou zde pohřbeni lidé ze Slavětína, Hříškova, Peruce, Hořešovic, Vraného a dalších obcí v širokém okolí.Naposledy se zde pohřbívalo ve třicátých letech 20. století. 

 






V regionu Perucko byla po roce 1918 místní židovská komunita natolik integrovaná do většinové společnosti, že mnozí její příslušníci byli pohřbíváni také na obecních hřbitovech, čímž význam tohoto pietního prostoru klesal. Během 2. světové války tato komunita prakticky zanikla. Po roce 1939 se o bývalý hřbitov nikdo nestaral a postupně zpustl. Koncem 20. století byl hřbitov ve zuboženém stavu, náhrobky pokácené a zarostlé křovím. O rekultivaci židovského hřbitova se nejprve pokusila Apoštolská církev Chomutov ve spolupráci s Církví československou husitskou. Ale jejich aktivita postupně pohasla a hřbitov opět zarostl. V roce 2008 se o obnovu hřbitova začala zajímat Židovská obec Teplice. Podařilo se domluvit spolupráci s občany Peruce, kteří během jednoho roku dokázali hřbitov téměř vyčistit od většiny náletových dřevin. Tato spolupráce pokračovala i v letech 2009 a 2010. Byly vykáceny některé suché stromy a průběžně sekána tráva a likvidovány nálety. V dalších etapách projektu obnovy hřbitova se znovu postavilo více než 120 zachovalejších náhrobků, byla průběžně rekultivována a udržována zeleň. Na hřbitov byla umístěna informační cedule o historii hřbitova a do Hřivčic byly umístěny směrovky. Součástí rekonstrukce byla výstavba památníku obětem holocaustu se jmény 17 zavražděných židovských občanů z Peruce. Památník je umístěn do zrekonstruovaného  prostoru bývalé márnice. Je tak důstojnou připomínkou zavražděných místních občanů židovského původu. 


Tento hřbitov opravdu stojí za návštěvu. Pokud je navíc krásné počasí, užijete si asi čtyřkilometrovou procházku od hřbitova po pohodlné polní cestě do Peruce s prakticky nepřetržitým výhledem na kopce Českého středohoří. 

Více fotografií zde.


 


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V Budyšíně, městě věží

Imploze aneb Až na konec času

Přechod Píseckých hor