Hospoda s hroznýši

V tom čase vedla hospodu na slánském nádraží Míša X. Hospoda však nebyla v prostorách bývalé hospody ani v nádražní budově, ale vedle, v dlouhé skladové budově s rampami. Scházeli se tam lidé, ale že by se tam něco dělo, to nemůžu říct. Přijel za mnou Míla J. Chtěl jsem ho vzít do jiné hospody. Blížili jsme se k řadovému městskému domku, bílé omítnutému, kde měla být ona hospoda. Vstup byl asi přes garáž nebo podobnou nižší přístavbu, také celou bílou. Ale už zdáli bylo vidět, že na přístavbě leží a také se tyčí obrovští hadi. Asi hroznýši královští, byli stejně bílí jako budova. A byli neuvěřitelně velcí, mnohametroví, možná desetimetroví s obrovskými hlavami. Jeden se válel po střeše přístavby, druhý měl hlavu vytrčenou do ulice. Působili příznačně. Míla se zarazil a povídá: "Tak to ne, Míro, tam nejdu!" A šli jsme někam jinam.