Stranou zájmu aneb Dva staré hřbitovy v Jindřichově Hradci

Jindřichův Hradec patří mezi oblíbené výletní destinace díky svým památkám, hlavně areálu hradu a zámku, který je třetím největším hradozámeckým areálem v České republice, ale i dalším stavbám vytvářejícím malebný charakter města, jako jezuitská kolej a seminář, farní kostel Nanebevzetí Panny Marie a náměstí s morovým sloupem. Do historie města ale vždy patří i hřbitovy. Ten nejstarší, u kostela Nanebevzetí Panny Marie, byl již dávno zrušen a zrušený byl i další hřbitov, o kterém si povíme víc. Byl založen v 16. století na severním předměstí Jindřichova Hradce a později byl na něm postaven kostel Nejsvětější Trojice.

Kostel Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci vznikl na konci 16. století za vlády posledního panovníka z rodu pánů z Hradce, Adama II. Stavbě kostela předcházelo založení hřbitova, který měl nahradit nevhodně umístěný hřbitov u farního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Morová rána z roku 1582 umocnila potřebu založení nového hřbitova, pro který bylo vybráno místo na severním předměstí, kde se nacházelo množství zahrad, luk a rybníků. Na založení nového hřbitova přispěly městské cechy, ale i jednotliví bohatí měšťané. Roku 1584 byl nový hřbitov vysvěcen. K založení hřbitova velkou měrou přispěla snaha jindřichohradeckých utrakvistů, kteří ve městě neměli svůj kostel. Tolerantní Adam II. z Hradce vyznavačům pod obojí umožnil postavit si kostel na novém hřbitově a jeho stavba začala roku 1590. Na stavbu přispělo kromě utrakvistů i několik katolíků, část prostředků byla poskytnuta okolními vesnicemi. Kostel byl dokončen roku 1594 a mše zde sloužili nejen kališníci, ale i katolíci. Po příjezdu jezuitů do města v únoru 1594 se všechny jindřichohradecké kostely dostaly pod jejich patronaci, s výjimkou kostela Nejsvětější Trojice, který zůstal pod patronací obce. Po několikaletém úsilí se ale i tento kostel dostává do držení jezuitů roku 1607 za vlády Viléma Slavaty, dědice po pánech z Hradce, jenž dal příkaz k přehrazení hřbitova. Rozdělený hřbitov měl vyhrazenou část utrakvistům, což vedlo k rozepřím mezi obyvateli. Po vypuknutí stavovského povstání v roce 1618 se jezuité stahují z Jindřichova Hradce a kostel se dostává zpět do držení kališníků. Po Bílé Hoře se roku 1621 jezuité vrací do města a získávají zpět ztracené majetky, které mají v držení až do zrušení řádu roku 1773. Roku 1645 nechal Jiří Straka z Ehrensteinu vztyčit sanktusník nad vítězným obloukem, jeho manželka Zuzana rozená Pirchanová nechala roku 1649 vyzdobit kněžiště a roku 1651 loď. V padesátých letech 18. století byl kostel sklenut novou klenbou. Roku 1819 byly střechy opatřeny novou krytinou a na střeše vztyčen nový sanktusník. V roce 1820 byl na ploše hřbitova postaven dům hrobníka, márnice a opravena byla ohradní zeď hřbitova. Mezi lety 1850-1852 vznikla nová věž při západním průčelí kostela, po stranách věže byly prolomeny dva nové vchody, sanktusník byl zrušen a zbytek kostela prošel opravou. 

Hřbitov byl místem odpočinku významných osobností města a také sloužil jako rodové pohřebiště mnoha měšťanským rodům. Hned na kraji hřbitova zaujmou dvě hrobky. První, hrobka rodiny Landfrasů, byla vystavěna v empírovém slohu a jako vzor pro její stavbu sloužila rodová hrobka Wratislavů z Mitrowicz v Čimelicích u Písku. Hrobka vystavěná černínským stavitelem Janem Kocábem v roce 1852 pro tiskařskou rodinu Landfrasů má podobu antického chrámu se čtyřmi dorskými sloupy v průčelí. Druhou je hrobka rodu Wachtelů, jindřichohradeckých lesníků a lesmistrů. Hrobka v podobě kaple stojí na hřbitově také od poloviny 19. století a je vyzdobena básněmi od Friedricha Schillera a Johanesse Brahmse. 

 

Hřbitov kostela Nejsvětější Trojice byl uzavřen roku 1936, po roce 1960 byl zrušen, jihozápadní část byla zlikvidována důsledkem stavby silničního průtahu a zbylá část byla přetvořena na park. V nově vzniklém parku stálo množství náhrobků významných osobností z dějin města. Postupné chátrání a likvidace jednotlivých částí areálu se zastavilo až s koncem komunistické diktatury v roce 1989. V současnosti je kostel téměř nevyužívaný, boční Pirchanská kaple je propůjčena pravoslavné církvi. Přestože byl hřbitov zrušen, částečně zlikvidován a přeměněn v park, tak na něm stále najdeme spoustu krásných dokladů sepulklární architektury, zejména z 19. století, a byla by škoda toto místo minout. Ostatně hned za křižovatkou najdete kavárnu Pikola, která je ovšem spíš příjemnou hospůdkou, kde u dobrého piva můžete vyhodnotit návštěvu na starém městském hřbitově u kostela Nejsvětější Trojice.

 

 

Druhý hřbitov, kterému se budeme v příspěvku věnovat, je nejstarším zachovalým a až do nedávné doby funkčním pohřebištěm v Jindřichově Hradci. Na jižním předměstí při cestě na Stráž nad Nežárkou stojí kostel sv. Václava se hřbitovem, který vznikl určitě už ve 14. století a který se po morových ranách v 16. století se postupně stává hlavním hřbitovem pro zemřelé z předměstí a zejména z vesnic v okolí města. 

Na místě kostela sv. Václava na jižním předměstí Jindřichova Hradce je poprvé zmiňována kaple již roku 1399. V letech 1457-1479 dostává místo do správy řád františkánů, který zde zůstává do doby založení kláštera na druhé straně města. Roku 1606 zchátralý kostel prošel značnými opravami v renesančním stylu pod patronací jezuitského řádu, ale roku 1618 byl opět poničen a vypleněn císařskými vojsky při neúspěšném dobývání města během stavovského povstání. Následné opravy kostela byly dokončeny roku 1621 a kostel byl pro věřící slavnostně znovu otevřen na den sv. Václava. V roce 1647 byl interiér vybaven novým mobiliářem. Zásadní pro vývoj kostela sv. Václava byl požár města v roce 1801, při kterém byl svatostánek téměř zničen. Roku 1816 byl již chrám obnoven díky příspěvkům mnoha měšťanů i obyvatel okolních vesnic, v té době byla nejspíše vystavěna vnější kaple při hlavním průčelí. Teprve někdy po roce 1828 byla na čelní straně kostela přistavěna věž, která byla roku 1878 upravena, na věži byly osazeny hodiny, a zároveň bylo pořízeno nové vybavení interiéru. Během 20. století stál kostel mimo ohnisko výraznějšího zájmu, v letech 1965-1974 sloužil jako obřadní síň, zásadních oprav se dočkal až po roce 1991.

 

 

Památkářská hodnota kostela sv. Václava je vysoká. Poměrně malý kostel na předměstí jednoho z největších měst v českých zemích své doby je významný autenticky dochovanou renesanční přestavbou gotického jádra, dochována je řada náhrobníků, gotických i renesančních konstrukcí a zdobných prvků, včetně několika renesančních epitafů. Na hřbitově se dnes nacházejí náhrobky zejména z 19. a 20. století. Pravidelné pohřbívání na tomto historickém hřbitově skončilo ve 20. století a v roce 2015 se město i památkáři definitivně shodli, že se zde již nové hroby zřizovat nebudou kvůli jeho historickému stavu a kapacitě. Nejhonosnější a dominantní stavbou na hřbitově je hrobka bývalého jindřichohradeckého starosty JUDr. Karla Merta. Jedná se o architektonicky cennou hrobku v antikizujícím slohu, která je postavena ze švédského syenitu. Návrhem hrobky byl pověřen sochař Václav Neubauer, jehož návrh byl upraven architektem Antonínem Pfeiferem. 

 

 

Často bývají staré městské hřbitovy stranou zájmu. A je to samozřejmě škoda. Ale ne pro ty, kteří dají přednost klidnému zkoumání doteků historie města a jeho obyvatel a procházce v tom nejklidnějším prostředí před davy lidí na těch turisticky nejvíce exponovaných místech. Oba staré hřbitovy v Jindřichově Hradci k takovým místům patří.