Stručný náhled do Rakouského Podyjí aneb Kde vzalo Rakousko své jméno

Jeden den naší dovolené v Jindřichově Hradci jsme se rozhodli věnovat výletu do Rakouska, konkrétně do městečka Raabs an der Thaya, nad nímž se tyčí mohutný hrad, jehož původní název může za to, že jen čeština a slovenština používají pro celou dnešní středoevropskou republiku pojmenování Rakousko/Rakúsko. 

Hranici jsme přejeli přímo na jih od Starého Města pod Landštejnem. Úzkou a rozbitou silničkou, kde by nás před několika desítkami let asi rovnou rozstříleli pohraničníci, jsme okolo památníku na zlikvidovanou obec Košťálkov dojeli k rakouské obci Kleintaxen, kde jsme najeli opět na normální silnici. Pro vysídlené obce v pohraničním pásu se používá výraz zaniklé, ale já považuji srovnání kostela, školy a desítek chalup za likvidaci. Používání eufemismů je možná jednou z příčin, proč tak mnoho našich spoluobčanů špatně chápe události 20. století. 

Malebnou krajinou jsme jeli přes Groß - Taxen a Dobersberg, kde jsme poprvé potkali Rakouskou Dyji, zde zvanou Deutsche Thaya, tedy Německá Dyje. Je to řeka do svého soutoku s Moravskou Dyjí dlouhá necelých 76 km a pramení daleko od míst, kterými jsme projížděli, ale také nedaleko hranic s Českou republikou, mezi městy Weitra a Zwettl (Světlá). Podruhé jsme Dyji přejížděli v Karlštejně, tedy v městečku Karlstein an der Thaya, nad kterým se tyčí také velmi mohutný hrad z 12. století. Zastavili jsme a vyfotili si ho a pak po chvíli už dojeli na náměstí městyse Raabs an der Thaya.

Malebné, poklidné a upravené, tedy plně splňující naše představy o rakouském maloměstě. Náměstí je lemované měšťanskými domy a vévodí mu kašna s mariánským sloupem. Najdete tu i příjemně starosvětskou restauraci, kde se najíte dobře a určitě ne dráž než třeba ve Slaném.

 

 

Po několika desítkách metrů se z náměstí dostanete k mostu přes Dyji. Zde je to již jedna Dyje po soutoku, protože přímo naproti hradu se do Rakouské Dyje vlévá její moravská sestřička. Ta měří jen o necelých 10 kilometrů méně, pramení pod kopcem Hřeben nedaleko Třeště a teče v podstatě přímo na jih až do Raabsu. Jejímu průzkumu chceme věnovat naši příští letní dovolenou. Z mostu se otevírá dokonalý pohled na hrad Raabs.

 

Hrad Raabs je opravdu hodně starý a byl vybudován na místě, kde už předtím stálo dřevěné sídlo chránící údolí Dyje. Jeho původní název byl Ratgoz. Název to může být slovanský a poněmčený, každopádně ze zkomoleniny tohoto pojmenování vzniklo slovo Rakús nebo Rakúsy. A celé zemi za tímto hradem se v češtině začalo říkat Rakúsy. Jde o dnešní Dolní Rakousko, pro jiné rakouské země se používala jejich označení, nešlo tehdy o jednotný stát Rakousko, jak ho známe dnes. Teprve zkomolením názvu Ratgoz vznikl Raabs, proto vypadá podivně, že by ze slova Raabs vzniklo slovo Rakousko. Ke hradu se stoupá uličkou lemovanou domy, kde bydlívali řemeslníci a zaměstnanci hradu. Hrad je přístupný, ale my jsme se netrefili do hodiny prohlídky a ani jsme si na ni při obrovské rozloze hradu moc netroufali, takže jsme zakoupili pohlednice a vydali se zpět. 

Druhou část našeho výletu jsme věnovali městu Waidhofen an der Thaya, které leží asi 15 kilometrů po silnici na západ od Raabsu. Je to staré historické město na Rakouské Dyji a dnes tu žije asi 5200 obyvatel. Nad řekou je také vidět hrad, ovšem přestavěný na zámek, jehož vzhled ale nepůsobí nejlepším dojmem, aspoň, co jsem mohl posoudit cestou na náměstí. Náměstí je pěkně do kopečka a  dominuje mu impozantní radnice z roku 1522, později ještě upravovaná. Druhou dominantou náměstí je morový sloup Nejsvětější Trojice se sochami P. Marie, sv. Jana, sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého ze začátku 18. století.

Podnikli jsme krátkou okružní procházku. V centru města bylo v sobotu ve 4 hodiny odpoledne úplné mrtvo a také docela horko, takže jsme nehodlali zde strávit zbytek dovolené. Ale úplný klid nám zase umožnil si v klidu udělat pár fotek. U veřejných toalet nás zaujala moderní fontánka s ibisy. To jsme ale nevěděli, že v tomto malém rakouském městě mají největší voliéru s ibisy na celém světě! Je to pro nás také tip na další výlet. Prošli jsme Böhmgasse, tedy Českou ulici s průhledy do menších kolmých uliček a nakoukali jsem do Farního dvora s věží.

 

Cestou zpět na náměstí jsme si ještě prohlédli farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Původní kostel byl postaven už v polovině 12. století, ten současný byl vybudován v barokním slohu ve století osmnáctém. Zadní přístavba budovy pošty mě zaujala svou podobností s českými funkcionalistickými budovami.

 Do rakouského Podyjí jsem jen nahlédli, ale rádi se sem opět vrátíme. Bohaté dějiny propojené s dějinami Čech a Moravy, množství památek a krásná krajina určitě stojí za to!