Židovský hřbitov v Székesfehérváru

V severovýchodní části starobylého maďarského města Székesfehérváru se nachází židovský hřbitov. Hřbitov zachovalý a dodnes funkční a kromě sobot a svátků i otevřený. Zaujímá rozlohu asi 1,7 ha. Nachází se na něm několik set náhrobků, bohužel mnohé z nich jsou neudržované a zchátralé. Lze ale najít i náhrobky novější, od 70. a 80. let 20. století až po současnost. 

Před hřbitovem stojí zrekonstruovaná obřadní síň a také památník obětem holokaustu. Autorem tohoto minimalistického díla je sochař Iván Paulikovics. Památník je stylizován do podoby kolejí a železničního nárazníku a tím připomíná Bránu nenávratna, památník na deportaci židů před starým nádražím v Praze - Bubnech od Aleše Veselého. 

Židé žili v Székesfehérváru minimálně od 13. století a město patřilo k nejvýznamnějším židovským centrům v celém Uhersku. Komunita přežila i dlouhou osmanskou nadvládu (1543–1688), během níž do města uprchlo mnoho bohatých Židů z Budína. Zlom nastal v roce 1688, kdy město dobyla křesťanská vojska. Židé byli z města kompletně vyhnáni a po dalších 150 let měli zakázáno se zde trvale usazovat. To bylo povoleno až v roce 1837. Skutečný boom nastal po roce 1840 díky zákonům umožňujícím usazování v královských městech. Komunita rychle bohatla a integrovala se. V roce 1863 došlo k rozkolu na dvě náboženské obce:  Neologickou větev, která si v roce 1864 v centru postavila nádhernou, architektonicky impozantní synagogu, která byla dominantou města (podobala se slavné synagoze v budapešťské Dohány utca).  A tradiční ortodoxní větev, která si svou synagogu postavila v roce 1870. Před druhou světovou válkou tvořili Židé přibližně 4 % obyvatel města. V červnu 1944 však maďarská četnická správa pod tlakem německé okupace deportovala 2 743 židovských obyvatel z města a okolí do Osvětimi. Většina komunity nepřežila a obě synagogy byly zničeny. V místě, kde stála neologická synagoga, stojí malý, ale působivý památník z černé žuly.

 

Ale zpět na hřbitov. Dá se předpokládat, že o jeho vybudování se uvažovalo hned, jak se židovská komunita ve městě začala rozšiřovat. Hřbitov byl otevřen zřejmě už v roce 1841, zcela jistě na něm byly nalezeny hroby z roku 1843. Hřbitov je galerií osobností, které žily v Székesfehérváru v 19. a v první půli 20. století - rabíni, učitelé, průmyslníci, řemeslníci a jiní měšťané.  Starší náhrobky jsou psány výhradně hebrejsky a nesou bohatou symboliku (ruce žehnajících Kohenů, konvice Levitů či rostlinné motivy). S postupující integrací v druhé polovině 19. století se začala objevovat maďarština a náhrobky získaly monumentální, neoklasicistní charakter, podobný křesťanským hrobkám té doby. Na přelomu 19. a 20. století se objevují honosné hrobky v secesním slohu.  Takové jsou například hrobky rodin Deutschů a Wertheimů. Jednalo se o klíčové obchodníky, průmyslníky a mecenáše, kteří v 19. a na začátku 20. století financovali rozvoj městského průmyslu, kultury a charitativních spolků. Jsou zde také pohřbeny významné náboženské autority města, jako byl první rabín obnovené komunity Dániel Pillitz či pozdější rabíni Natonek a Hirschler, kteří vedli komunitu v dobách jejího největšího rozkvětu.

V Székesfehérváru se také do židovských rodin narodilo několik osobností významných v celosvětovém měřítku. Ignác Goldziher (1850–1921) byl jedním z nejvýznamnějších světových orientalistů a zakladatelů moderní evropské islamistiky. Narodil se v Székesfehérváru a místní židovská škola dlouho nesla jeho jméno. Pohřben je v Budapešti. Kornél Lánczos (1893–1974) byl světoznámý matematik a fyzik, který úzce spolupracoval s Albertem Einsteinem na teorii relativity. Narodil se v Székesfehérváru v prominentní židovské rodině (jeho otec dr. Károly Löwy byl právníkem a předsedou zdejší neologické náboženské obce). Většina jeho rodiny zahynula v Osvětimi, Kornél přežil v emigraci. 

 

Na hřbitově je také jedna řada náhrobků vojáků židovské víry padlých v první světové válce střežené sochou judejského lva. Procházeli jsme hřbitovem oslňováni stále vydatně pálícím maďarským zářijovým sluncem doprovázeni neustálým krákáním vran anebo havranů usazených na vysokých stromech v okolí. Nic kromě nás a vran se na hřbitově nepohnulo. Magická chvíle uprostřed rušného moderního města. Zapomenuté osudy krutě přervané státním terorem byly ukryté všude okolo nás jak v obrovské kamenné knize.