Starý židovský hřbitov na Smíchově

Někdy můžete narazit na tvrzení, že starý smíchovský židovský hřbitov leží v Radlicích, ale není to pravda, leží na Smíchově a hranice Radlic je od jeho jihozápadního rohu vzdálená 45 metrů. Pravda je, že leží ve svahu vrchu Brabenec nad Radlickým údolím a je i dnes při všech dopravních vymoženostech nesnadno přístupný. Přístupný není vlastně vůbec, myšleno tím, že není běžně otevřený, ale mně se podařilo na Facebooku zachytit událost oznamující komentovanou prohlídku tohoto hřbitova. Zaktivizoval jsem kolegu Zdeňka a vyrazili jsme na prohlídku. Čekali jsme nával, realitou bylo ani ne deset lidí. Aspoň bylo vše vidět a slyšet.


Vznik hřbitova souvisí s rozvojem Smíchova koncem 18. století. V té době zde vznikaly první manufaktury na zpracování kůží a a první textilní manufaktury, které položily základ pro vznik dalších podníků, tzv. kartounek a dalších továren. Na tomto průmyslovém rozvoji se podílely i židovské rodiny - Porgesové, Příbramové, Dormitzerové. Už okolo roku 1750 se zformovala smíchovská židovská obec, která se začala rozšiřovat po josefínských reformách. V roce 1788 byl založen i hřbitov.



Na ploše 1531 m² takřka čtvercového půdorysu se dochovalo asi 600 náhrobních kamenů, z čehož 422 je viditelných. Jedná se o náhrobní kameny barokního, novogotického, klasicistního a moderního typu. Nejnovější náhrobní kámen pochází z roku 1937. Nachází se tu celá řada náhrobků smíchovských podnikatelů, lékařů, právníků a dalších osobností. Pohřben je zde například rabín dr. Samuel Beck, dlouholetý starosta místního pohřebního bratrstva Jindřich Taussig, básník Rudolf Fuchs, respektive je zde umístěna jeho urna převezená po jeho úmrtí v londýnském exilu, nebo také předek známé umělecké rodiny Ebenů. Na většině náhrobků jsou německé verše typické pro asimilované židy konce 19. století, na mnohých též stopy po fotografiích zesnulých. Zajímavostí je, že se zde jako dekorativní materiál používalo zelené sklo. Nikdo totiž přesně neví, kde se tu tak velké množství zeleného skla vzalo. Na jižní straně hřbitova stojí malý památkově cenný klasicistní hrobnický domek pocházející z 19. století.





 
 


 

Na prohlídce jsme se dozvěděli opravdu velké penzum informací o historii smíchovské židovské obce, o vzniku hřbitova, jeho historii a jeho smutném osudu, kdy byl v 80. a 90. letech vandalizován. Naštěstí zde od roku 1994 probíhá postupná obnova a hřbitov dnes už vypadá velmi dobře a hlavně důstojně. Hrobnický domek je trvale obýván, což určitě přispívá k ochraně tohoto sakrálního prostoru.

 






V roce 1937 byl otevřen nový hřbitov na Malvazinkách. Ten starý zůstal jako památka časů, kdy byli židovští podnikatelé, lékaři nebo právníci součástí vážené měšťanské společnosti. Tyto časy ovšem velmi brzy po otevření nového hřbitova skončily a tragické události 20. století naprosto změnily osudy židovské komunity v Evropě. Výpravy do Prahy jsme se Zdeňkem rozhodně nelitovali a pro příště můžeme tuto prohlídku doporučit všem. 




 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Židovský řbitov v Kovanicích

Husův sbor v Nymburce

Hansovní čtvrť